7.-Herakleitos-z-Efezu-29.-3.-2016

Nikdy o protikladech nemluví v podobě podstatných jmen, vyjadřuje dějové linky (něco chladne, noc se převrací v den)

Výraz pantha rein = vše plyne (on ho sám ale neřekl)

Svět je neustálé dění (pravidelné, cyklické dění)

Je vytvořena stabilita harmonických proměn, protiklady spolu bojují

Liší se od Pythágora, u kterého jsou protiklady v rovnováze

Protiklady jsou propojeny, pak spolu bojují, a pak se i promění

Bez tohoto soupeření nevznikne věc (boj je i pozitivní) – myšlení, je výsledkem boje všech myšlenek, které se střetávaly

To, co je tu věčné, je boj

Metoda fiasmus (na testu)!!!

Návod, jak číst některé jeho tajemné zlomky

Svobodný lid x otroci

Lidi x bohové

Svobodný do kříže je Bůh, otroky jsou lidi

Den x noc

Nedostatek x nasycení

Den je nasycenost, noc je nedostatek

Ale výroky si můžeme různě křížit → metoda fiasmu

Často používá - výrok má střední ambivalentní moment (nevíme, jestli ho číst k začáteční straně věty nebo konečné části věty)

Aristoteles kritizuje – jak můžeme něco psát, když nevím, kam to slovo patří?

Marně se očišťují (krví) jsouce potřísnění (Řekové dělali oběti a tekla krev, dělali je proto, aby se očistili, ale tím se zase ale potřísnili) → chce, abychom to četli na obě strany

Reflektuje složitost, skutečnost života

Když mluví, nic nepřidává (vše vykládá, co vidí, cítí, nahmatá) → sice interpretuje, ale v interpretaci nepřidává (Miléťané mají spekulace o vodě a tvoří teze, o kterých však nic neví → něco přidali, co neviděli)

Vše vidí z pohledu celku (každou věc vnímá v souvislosti s celkem ostatních věcí)

Princip vnitřního smyslí

Řekne den a noc se střídají, jsou si vnitřně jednotné, bojují spolu (filozofové říkají, že by to neřekl, kdyby to zároveň v sobě nezažil) → on to v sobě zažil a interpretuje to

Boj je otcem všeho i králem všeho (jedny činí bohy jedny lidmi, jedny svobodnými, jedny otroky)

Mluví o harmonii noci (oproti Pythagorovi, který má harmonii dne)

Špatnými svědky jsou oči a uši, mají-li barbarské duše – bere si příklad z dobových soudů (když u soudu řekne, slyšel jsem, že ho zabil, tak je to dost mizerné svědectví, když řekl, že viděl, že ho zabil, ale co když je to na dálku?) – špatné jsou, pokud nerozumí situaci, nedetekují ji

Řekl, že šel hledat sebe samého

Rozum je lidem společný, ale většinou lidé žijí tak, jakoby měli svoje vlastní myšlení

Hloupý člověk bývá zaražen při každé řeči

Ti, co hledají zlato, vykopají mnoho země a málo najdou

Jaká je podstata světa?

Dynamický proces, kde je hnací silou boj

Jako pralátku uvedl oheň – kosmický oheň byl pro něj něco víc, než obyčejný oheň, ale symbolizoval proměnlivost (ten boj, nebo světový proces)

Nikdo z Bohů ani z lidí nevytvořil svět, ale byl a je věčně hasnoucím a rozžíhajícím ohněm

To, co člověka bohy spojuje je tvůrčí síla, kterou však má původně oheň (my se na tuto sílu můžeme pouze odvolávat)

Bohové i lidé jsou světoobčany (jsou uvnitř světa), ale křesťanské myšlenky odstoupily boha od lidí

Svět je věčně tvůrčí síla, svět je hrající si dítě, svět je volně pohozená hromada smetí (někdy tam ten logos je, někdy jakoby tam nebyl)

My lidé světu určitým způsobem propadáme, my ho nevlastníme