ZAFINprednaska6

Emise dluhopisů

Emitenti dluhopisů mohou být právnické či fyzické osoby oprávněné k podnikání podle zvláštního předpisu. Povolení k vydání dluhopisů uděluje na žádost Komise pro cenné papíry a toto povolení se uděluje se souhlasem ČNB. Vydání dluhopisů mohou emitenti zabezpečit sami nebo pomoci zprostředkovatele (osoby oprávněné k obchodování s cennými papíry), nejčastěji banky. Emitent může vydávat nové obligace svým jménem nebo jménem banky.

V žádosti o povolení emise dluhopisů musí emitent uvést:

a) účel použití požadovaného vydání,

b) svou současnou a předpokládanou finanční situaci a prohlášení, že je schopen zabezpečit návratnost požadované emise, popř. zda a jak bude návratnost věcně zajištěna,

c) u dluhopisů, za jejichž splácení nebo úročení převzala záruku právnická nebo fyzická osoba, též údaje o ručiteli a jeho finanční situaci, jakož i jeho písemný souhlas s převzetím ručitelského závazku,

d) způsob zveřejnění emisních podmínek a ročních výsledků svého hospodaření.

Součástí žádosti o povolení musí být návrh emisních podmínek, ve kterých je žadatel povinen uvést název dluhopisu, celkovou částku emise a její rozložení do jednotlivých dlužních částek, emisní kurz, nominální hodnotu dluhopisu, datum vydání a splatnosti dluhopisu, způsob jejich vydání, splácení a platební místo, formu výnosu dluhopisu a způsob jeho stanovení. K žádosti žadatel připojuje poslední roční uzávěrku s komentářem ověřenou auditorem a vzor dluhopisu.

Dlouhodobé bankovní úvěry

Jsou úvěry poskytované peněžními ústavy s dobou splatnosti delší než 1 rok.

Dodavatelské úvěry

Jde o financování na základě dlouhodobé splatnosti faktury. V praxi se většinou tyto dlouhodobé dodavatelské úvěry řeší pomocí směnek.

Rezervy

Rezervy patří do oblasti dlouhodobých cizích zdrojů, které jsou tvořeny na vrub nákladů. Většinou se u nich zná pouze účel použití, zatímco období a částka použití se jenom odhadují.

Z hlediska účelu se rezervy člení na:

1. účelové - tvoří se na konkrétní, předem stanovený účel (např. na opravy majetku, na restrukturalizaci),

obecné - nemají předem stanovený konkrétní účel použití (např. na rizika či ztráty při podnikání).

Z hlediska předpisů, zejména daňových, se rezervy člení na:

1. zákonné - jejich tvorba a použití je stanoveno zákonem o rezervách a zohledněno zákonem o daních z příjmů,

ostatní - o jejich tvorbě a použití rozhoduje účetní jednotka sama a daňově se neuznávají.

Rezervy vymezené zákonem se vytvářejí procentem z určeného základu nebo v absolutní částce, pokud zvláštní zákon přímo nestanoví způsob tvorby rezervy.

Rezervy podléhají dokladové inventuře a při inventarizaci se posuzuje jejich výše a odůvodněnost. Analytická evidence se vede podle druhu rezerv.