Vegetativní rostlinné orgány, morfologie
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
listová růžice: (zkrácením internodií na báze stonku, např. prvosenky)
a) různolistost (heterofylie): výskyt dvou výrazně odlišných
tvarů listů na jedné rostlině, juvenilní listy (2) mají i
méně vrstev palisádového parenchymu, břečťan popínavý
b) nestejnolistost (anizofylie): dvojí výrazně odlišná
velikost listů na téže rostlině, javor mléč
listový pupen
smíšený pupen
pupeny (listové, květní, smíšené): v některých pupenech jsou jen základy listů
(listové pupeny), v jiných základy listů a květů (smíšené pupeny), nebo jen květy
(květní pupeny)
pupeny podle postavení na stonku: a) 1 – terminální, 2 - úžlabný; b) kolaterální (jednoděložné), c) sestupné seriální (např. ostružiník Rubus), d) vzestupné
seriální (např. zimolez Lonicera)
pupeny podle obalů: chráněný šupinami - e (např. jírovec maďal Aesculus
hippocastanum
), palisty (u dubů Quercus) nahý – f(většina bylin, krušina olšová
Frangula alnus)
typy větvení stonku:
dichotomické (dichotomie): vidličnaté větvení, není vázáno na vývin listů,
fylogeneticky nejstarší (plavuně);
monopodiální (monopodium): silná apikální dominance terminálního pupene, který
pokračuje v růstu a omezuje vývin postranních větví (nahosemenné, olše, habr);
sympodiální (sympodium): zeslabená apikální dominance, takže postranní větve
nabývají převahy nad hlavním stonkem:
monochazium:
vázáno na střídavé postavení listů, terminální pupen po odumření je
nahrazen axilárním pupenem pokračujícím v růstu hlavního stonku (lípa, vinná réva)
dichazium:
vázáno na vstřícné postavení listů, po odumření terminálu oba pupeny stojí
vedle sebe, což vede k vidličnatému rozvětvení, připomínající dichotomii (šeřík);
habitus rostlin =
způsoby větvení podle velikosti úžlabních pupenů a z nich
vyrůstajících větví:
a)
akrotonické větvení
b)
bazitonické větvení