Historická geografie-výpisky

Vznik Islámu, ovládnutí civilizačních center a širokého zázemí

Islám byl založen prorokem Muhammedem (česky Mohamed) v 7. století našeho letopočtu. Mohamed se narodil kolem roku 570 v Mekce. Stejně jako celá společnost dané oblasti vyznával polyteistické náboženství. Alláh byl již v té době vyznáván jako jeden z mnoha bohů. V roce 609 či 610 Mohamed poprvé prožil zážitek povolání. Během něj mu boží posel archanděl Gabriel předal první z božích poselství. Ta přijímal Mohamed až do své smrti v roce 632. Teprve poté byla písemně zachycena v Koránu a Sunně.

Tak začalo hlásání monoteistického náboženství v původně polyteistickém prostředí. Mohamed byl vystaven kritice a útokům. Proto v roce 622 odešel do Medíny. Od této události označované jako hidžra je datován počátek islámského letopočtu. V Medíně našel Mohamed podstatně příznivější podmínky pro své působení. Stal se politickým vůdcem a náboženským prorokem. Vytvořil ummu, což je společenské uskupení vytvořené spojením náboženské obce a státního společenství. Již zde tedy začalo pro islám typické propojení víry a státu.

V roce 630 byla dobyta Mekka a započalo masové šíření islámu. Po Mohamedově smrti 632 začala vnitřní diferenciace víry a spory vyústily v rozdělení věřících do několika odnoží islámu.

Islám se diferencuje na dvě základní větve, stejně jako u jiných náboženství však existuje mnohem větší počet odnoží a sekt s ním spojených. Obě hlavní větve mají shodnou doktrínu, ale liší se v organizaci náboženské obce, teologických výkladech a právní praxi.

Devadesát procent muslimů (přibližně 680 milionů věřících) patří do skupiny sunnitů. Jejich pojmenování je odvozeno od Sunni, souboru textů o životě a činech proroka, který poskytuje pomoc při výkladu Koránu. Volba nástupce Mohameda je v této sektě věcí obce věřících. Funkce je čistě poradní a správcovská.

Druhá skupina, šiitové, se oddělila na základě odlišného názoru na volbu nástupce. Dle šiítů o nástupci rozhoduje bůh a právě toto boží ustanovení mu poskytuje významné společenské postavení a vliv. Náboženští vůdci zajišťují kontakt mezi bohem a věřícími. Tato početně menší větev je prominentní v Iránu, Libanonu a Pákistánu, jako menšina je zastoupena v Iráku a Bahrajnu. V rámci této větve existují další subsekty: ismailská sekta a alawitská sekta v Sýrii.

V 7. století dochází k rychlé expanzi:za Mohameda říše zahrnovala západ Arabského pol. a Omán, Abu Bakr rozšiřil uzemí v letech 632 – 634 na celý poloostrov, Omar (634-644) obsazuje sever Egypta, Kyrenaiku,Lybii, Syrii,Mezopotámii a Fars

V roce 656 dochází k vnitřnímu štěpení islámu,ale územní expanze pokračuje:Otmar(644-656) a Allí(656-661) získávají Arménii, Ázerbajdžán a Persii. Umajjovský chalífát expandoval v letech 661 – 750 do Ifrigyie,Španělska, Markanu,Siestanu,Guranu (oblast dnešního Íránu).