MRMUV_studijni_text_final

rozvoj  plánování  týkajícího  se  větších  společenství  je  proto  vždy  spojen  se 

vznikem  a  vývojem  společenského  uspořádání  a  státní  moci.  Plánování  tak 

může  při  svém  uskutečnění  nabývat  různých  forem:  od  převážně 

konsensuálního  založeného  na  sdílení  cílů  a  souhlasu  s  postupem  jejich 

dosahování,  až  po  dogmatické  centrální  řízení  všech  činností  v  totalitních 

systémech. 

Další  dimenzí  plánování  je  jeho  institucionalizování.  Komplexní 

problémy  moderních  společenství  vyžadují  instituce,  které  se  plánováním 

systematicky  a  profesionálně  zabývají.  Využíváním  území  (krajiny)  lidskou 

činností, zda a jakým způsobem tato činnost bude prospěšná anebo naopak, zda 

by  mohla  v  budoucnu  způsobovat  problémy,  se  lidé  zabývají  odedávna. 

Plánování  se  vyskytuje  na  mnoha  úrovních  od  každodenního  rozhodování 

vykonávaným  jedinci  nebo  jejich  rodinami  až  po  komplexní  rozhodování  na 

úrovni  vládní  (krajské,  regionální,  obecní)  nebo  podnikatelské.  Účastníky 

rozhodovacích procesů o využití území jsou jak jednotliví občané, podnikatelé, 

Úvod do územního plánování v ČR 

104 

politici  atd.,  tak  i  odborníci  zabývající  se  plánováním.  Tito  obvykle 

nerozhodují  přímo  o  budoucím  využití  území,  ale  pouze  připravují 

kvalifikované  podklady  a  koordinují  procesy  vedoucí  k  přijmutí  rozhodnutí.