03.Mezopotámie

Mezopotámie

1)

Sumerské období ( 3000 – 2350 př. N. l.

Akkadská říše (2 350 – 2 200 př. n. l.)

Asýrie (od 3 000 – 612 př. n. l.)

Babylonie (2 000 – 539 př. n. l.)

2)

Mezopotámie leží v povodí řek Eufrat a Tigris. Řeky pramení v Arménské vysočině na území dnešního Turecka, kde se na jednom místě jejich tok přibližuje na vzdálenost asi 30 kilometrů. Kvůli tomuto přírodnímu procesu se v níže položených oblastech podél Eufratu a Tigridu nahromadily nánosy bahna, zatímco v kopcích se vytvořila úrodná údolí.

Východní okraj Mezopotámie je ostře ohraničen pohořím Zagros, součástí Íránské vysočiny. Na severu je ohraničena Arménskou vysočinou, na západě pouštěmi Arabské platformy a na jihu Perským zálivem. Mezopotámii tradičně dělíme na Horní a Dolní. Dolní Mezopotámii vyplňuje Mezopotamská nížina, Horní Mezopotámie je také známa pod arabským názvem Džazíra.

3)

Archytektůra

•Ištařina brána, Babylón

•lev a posvátný býk –reliéfy z glazovaných cihel

•lev s otevřenou tlamou v bílé, červené a žluté barvě, výška přes dva metry

•zdobení brány na počátku tzv. Procesní cesty k zikkuratu

Sochařství

Ensi Gudea

•sumerský vládce

•pokrývku hlavy zdobí geometrický ornament

•na oděvu je vyryt klínopisný nápis

•je známo přes třicet portrétů tohoto tajemného panovníka vždy ve stejném oděvu

•nepřál si idealizování své osoby

Stéla Chamurapiho zákoníku

•z Babylónu byla odnesena jako válečná kořist

•panovník se modlí k Šamasovi, bohu slunce a spravedlnosti, který mu diktuje zákoník

•bůh sedí na trůnu oblečen v sukni z jehněčí kůže a z ramenou mu šlehají světelné paprsky

•v pravici drží kruh a hůl

4)

Písmo

Pojem klínové písmo znamená způsob zápisu, styl psaní znaků starověkých písem, určený prostředky dostupnými ve starověké Mezopotámii, tj. hlínou a rákosem.

Osídlení

Nejstarší známé vesnické osídlení v Mezopotámii se datuje do 6. tisíciletí př. n. l. První byla osídlena severní Mezopotámie, protože lidé se ještě nedokázali bránit záplavám Eufratu a Tigridu.

Při Eufratu bylo více měst než při Tigridu, kde podmínky osídlení nebyly tak příznivé. Zakládání a rozvoj sídlišť vzdálených od hlavních toků umožňovala rozsáhlá síť kanálů. Ty měly dva účely: zajišťovaly vodu odlehlým zemědělským půdám a zároveň odváděly vodu z míst, kde jí byl přebytek (např. v okolí veletoků při jarních záplavách).

První sumerské obyvatelstvo se v Mezopotámii objevilo na přelomu 4. a 3. tisíciletí př. n. l. Okolo roku 1630 př. n. l. se Babylonie zmocnili Chetité a asi o sto let později pak Kassité, kteří jí vládli téměř pět století. Do osudu Asýrie od konce 2. tisíciletí př. n. l. začali zasahovat Aramejci a od poloviny 1. tisíciletí př. n. l. lze již mluvit o aramejizaci země, kdy aramejština nakonec vytlačila akkadštinu. Na konci 7. stol. př. n. l. se pány Mezopotámie stali Médové. Babylón poté zažíval krátké období renesance, které o století později (539 př. n. l.) přerušil příchod Peršanů. V roce 331 př. n. l. dobyl Babylonii Alexandr Veliký a ta se po jeho smrti stala součástí Seleukovské říše. Okolo roku 150 př. n. l. se území zmocnili Parthové. Po půl tisíciletí podlehli Parthové Peršanům, kteří Babylonii připojili ke své říši.