04_prosinec

Sibyla Vaneová – mladá herečka pocházející z chudé rodiny, romantické ideály, nakonec ji Dorian opustí a ona to psychicky neunese a otráví se

James Vane – bratr Sibyli Vaneové, námořník, chce pomstít smrt své sestry, při nehodě na honu sám zemře

Alan Campbell – bývalý Dorianův přítel, chemik a biolog, Dorian ho vydírá, aby se zbavil mrtvoly Basila Hallwarda

Adrian Singleton – mladík, kterému Dorian zničí život

V) Kompozice knihy

Doba a místo: 2. polovina 19. století, Londýn

Autor se inspiroval knihou Podivný případ Doktora Jekylla a Pana Hyda od R. l. Stevensona.

Význam názvu: Obraz – pokus o novou estetiku; Dorian (zlatý) – chce si zachovat stálé mládí; Grey (šedý) – sbírá různé věci, ale jeho duše je prázdná

Jedná se o psychologický dekadentní román s hororovými prvky a faustovským tématem (Dorian „zaprodal“ svoji duši obrazu, aby zůstal stále mladý a krásný). Dekadentním rysem knihy je Dorianův narcismus, pocit nudy, zmaru a bohémský život, který „okoukal“ od lorda Henryho (také dekadentní postava). Dalším dekadentním prvkem je snaha o únik ze světa, ve kterém se nacházíme. Dorian míří do pochybné společnosti a na opiové dýchánky. Basil se uzavírá ve svém ateliéru.

Kniha má roztříštěnou kompozici. Ke psaní použil autor er-formu a spisovný jazyk. Autor používá také archaismy (šlépěj), slang, cizí slova (hédonismus) či ve Wildově době moderní francouzštinu (entrée). Velmi časté jsou také dialogy, které urychlují spád děje. Kniha obsahuje mnoho filozofických pasáží, které nutí k zamyšlení.

Román odráží anglickou aristokratickou společnost konce 19. století a ve své době vyvolal velké pozdvižení. Oscar Wilde byl nařčen z nestoudnosti, nechutnosti a morbidity.

VI) Okomentovaný citát

„Pojďme si sednout do stínu,“ řekl lord Henry. „Vy se vážně nesmíte opálit. Vám by to neslušelo.“

„Co na tom záleží?“ řekl Dorian se smíchem a usedl na lavičku.

„Proč?“

„Protože jste přenádherně mladý a mládí je jediný cenný majetek.“

„Nikterak to nepociťuji, lorde Henry.“

„Ne, teď to nepociťujete. Ale jednoho dne až budete starý, vrásčitý a ošklivý, až vám myšlení vryje do čela rýhy, a vášně vám popálí rty ohavnými plameny, pak to pocítíte strašlivě. Teď, ať přijdete kamkoliv všude lidi okouzlujete. Ale bude tomu tak vždycky…? A krása je jednou z podob ducha – je dokonce vznešenější než duch, neboť nepotřebuje vysvětlování. … Lidé někdy říkají, že krása je jenom povrch. Ale rozhodně není tak povrchní jako myšlení. Jen mělcí lid neposuzují podle vzhledu. Ach uplatňujte své mládí, dokud jej máte. Neustále vyhledávejte nové vzruchy.“

V této ukázce se lord Henry snaží přesvědčit Doriana, že mládí a krása jsou pomíjivé a musí využít každé chvíle svého života než vyprchají. Ukazuje se zde i lordovo hédonistické smýšlení – názor, že účelem života a cestou ke štěstí jsou rozkoše těla a smyslů.