06_únor

Po návratu domů naváže kontakt s Marií, svojí bývalou kolegyní. Jdou si společně zaplavat, do kina a nakonec ji Merasault pozve k sobě domů. Po čase spolu začnou chodit. Meursault se také brzy spřátelí se svým sousedem Raymondem, který je známý jako ochránce nevěstek, ačkoli všude tvrdí, že se živí jako skladník. Raymond se svému novému příteli svěří, jak surově zmlátil svou vydržovanou přítelkyni Maurku, když zjistil, že nechala zastavit své dva náramky, o kterých neměl ani tušení. Raymond se touží své proradné přítelkyni pomstít ještě více, a proto poprosí Mersaulta, aby společně napsali dopis, který by ji vylákal k němu do bytu. Plán zní tak, že s ní Raymond stráví noc a okamžitě poté jí vyhodí ze svého bytu. A tak se také později stane, ale Raymond ženu ještě k tomu opět pořádně seřeže. K této události je dokonce přivolán strážník a Meursault pak svědčí ve prospěch svého kamaráda, že mu žena zahýbala. Po této události má na Raymonda spadeno skupinka Arabů (jeden ze členů je bratrem dívky), ten se jim snaží, co nejvíce vyhýbat.

O víkendu pozve Raymond svého přítele i jeho dívku k moři na chatu svého známého Massona. Ráno, během cesty autobusem, si všimnou již známé skupinky Arabů. Setkají se s nimi až dopoledne během procházky k moři. Strhne se rvačka a Raymond je zraněn (nejedná se o nic vážného). Masson ho odvede zpět do chaty a ošetří ho. Mezitím se jde Mersault znovu projít, Raymond mu dá pistoli, kdyby bylo potřeba se bránit. Je horko a Mersault dostává úpal. Narazí na skalisko, do jehož stínu se chce ukrýt. Bohužel zde potká i jednoho z Arabů, Arab zablýskne nožem a Mersault na něj vystřelí. Do bezvládného těla vypálí ještě další čtyři rány.

Mersault je zatčen. Čtenář se dozvídá o jeho vězeňskému životě a výsleších, které jsou s ním vedeny. Ve vězení Meursault žije hlavně ze vzpomínek, kdy dojde k závěru, že i kdyby člověk na svobodě strávil pouze jediný den, může ze vzpomínek na něj přečkat třeba i sto let ve vězení. Celých jedenáct měsíců trvá vyšetřování, než dojde k přelíčení. Marie ho chodí celou dobu navštěvovat a věří, že vše dobře dopadne. Do obžalovaného se opírají novináři, veřejnost touží po smrti vraha. Vypovídají skoro všichni lidé, kteří se kdy s Mersaultem setkali (Célest-majitel restaurace, kterou navštěvoval, Marie, Raymond, ředitel a správce ústavu v Marengu). Vlastně je souzen celý jeho život. Nechápe absurdní svět, ve kterém člověka hodnotí jen z vnějšku, a ne podle vnitřních pohnutek. Všichni jej označují za bezcitného, protože neplakal na matčině pohřbu, potom hned šel s dívkou do kina a ještě navíc zabil člověka. Po několikadenním líčení je vynesen rozsudek – trest smrti.

Mersault je znovu ve své cele. Žije nadějí na omilostnění, o které požádal, ale zároveň se děsí smrti, která může každým dnem přijít. Rekapituluje svůj život a přemýšlí o jeho smyslu, autoreflexe. Přijde ho navštívit farář, který se mu snaží ulevit. Hlavní hrdina však v Boha nevěří (věří v jedinou životní jistotu -smrt) a na konci rozmluvy je na faráře agresivní. Vysílením usíná a přemýšlí nad tím, že byl v životě šťastný a šťastný stále je. Je se vším smířen.