06_únor

Zda je nakonec omilostněn či popraven se čtenář nedozví.

IV) Charakterizace postav

Mersault – hlavní postava, vypravěč, pracuje jako úředník, naprosto lhostejný ke všemu, nedává najevo emoce (ale má je), moc nemluví, bere věci takové, jaké jsou, nedokáže lhát a přetvařovat se, má blízký vztah k přírodě, špatně snáší horko

Pro lepší vykreslení Mersaultovy osobnosti používá autor i další postavy:

• Thomas Peréz - přítel Mersaultovy matky, velice pohnut její smrtí – více vyniká Mersaultova lhostejnost

• Raymond – Mersaultův soused, později se spřátelí, tvrdí, že je skladník, ale vydržuje prostitutky, lže a podvádí – naopak Mersault nevidí ve lhaní žádný smysl

• Salamano – Mersaultův soused, protivný, má psa, kterého bije a nadává mu, jednoho dne se mu pes ztratí a Salamano je tím velice zdrcen – opět zvýrazňuje Mersaultovu bezcitnost

Marie – zamiluje se do Mersaulta i přes jeho podivínství touží po jeho lásce, kterou však nenalézá, podporuje ho i v nejtěžších chvílích (návštěva věznice, věří že bude omilostněn)

V) Kompozice knihy

Doba a místo: Alžír, 1. polovina 20. století

Název: Hlavní postava je cizincem v lidské společnosti– vybočuje z běžných společenských konvencí, není schopen orientovat se v hodnotovém řádu společnosti. O začlenění do této společnosti však neusiluje. Je cizincem i ve svém vlastním životě, který mu je v podstatě lhostejný.

Kniha je rozdělena na dvě části – dějovou a úvahovou. Děj je řazen chronologicky

Jedná se o filozofický román (svým tvarem a rozsahem podobný novele). Dílo řadíme k existencialismu (Camus sám to však odmítá). Východiskem exitencialismu je člověk jako izolovaný jedinec od společnosti, nemá vazby, soustředí se na své vnitřní ego, je plný úzkosti, pocitu nesmyslnosti existence a nevyhnutelnosti smrti, odcizení a naprosté osamělosti. Existencialismus odmítá víru v Boha, jedinou jistotou je smrt.

Kniha se věnuje absurditě světa, který hledá smysl tam, kde žádný není (hrdina nemá a nepotřebuje žádný důvod pro své činy).

Kniha je psána ich-formou. Ke psaní použil autor spisovný jazyk. Objevují se zejména krátké, nerozvinuté věty, mající pouze informační smysl a citově nezabarvená slova – Mersaultova nezúčastněnost a lhostejnost. Časté jsou také vnitřní monology a filozofické otázky.

Albert Camus je často porovnáván s Franzem Kafkou. Kafka viděl Josefa K. jako odsouzeného, naopak Camus odsouzení vnímá, ale přesto poukazuje i na možnost situaci zvrátit. Další zajímavostí je to, že Kafka své postavě nechal pouze křestní jméno, naopak Camus pouze příjmení.

VI) Okomentovaný citát

V dálce bylo vidět tu scvrklou tmavou hmotu skaliska, zahalenou oslňujícím oparem světla a mořského prachu. Vzpomněl jsem si na chladivý pramen za skaliskem. Potřeboval jsem slyšet znova hrkot jeho vody, cítil jsem potřebu uniknout slunci, námaze a ženskému pláči, potřebu vyhledat ten stín a jeho pohodu. Ale když jsem přišel blíž, uviděl jsem tam znova toho Raymondova mládence.