1. Charakteristika živých soustav
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Z termodynamického hlediska se jedná o otevřené soustavy
Tok látek, energií a informací (tok DNA z rodiče na potomka)
Vnímavé (dráždivé, senzitivní)
schopnost přijímat podněty (informace, impulsy) a reagovat na ně
samoregulace = autoregulace
pohyb – nejčastější reakce na podráždění
(dá se mluvit o pohybech rostlin, vnímání světla, atd.)
Rozmnožování (reprodukce)
přežití a udržení druhu (nově vzniklé organismy mají základní vlastnosti rodičovských organismů) (dá se popsat různé formy rozmnožování)
Schopnost vývoje
vývoj jedince: vajíčka po smrt (ontogeneze) a vývoj druhu od dávných dob po dnešek (fylogeneze) (ontogeneze je vlastně zkrácená fylogeneze)
Formy bioplasmy
Živá hmota uvnitř i vně buněk
Cytoplazma – buňka
Krevní plazma – člověk
Systém živé přírody
Základní a vedlejší taxonomické jednotky
Taxonomie třídí organismy do taxonů podle vlastností
Taxon = jednotka na jakékoli úrovni klasifikace organismů
Taxony jsou hierarchicky uspořádány
Dělení
Základní
Každý organismus musí být zařazen
Doplňkové
Vytvořené ze základních kategorií, mají pevné místo v hierarchii
Dodatečné
Nejsou odvozené od základních, jejich místo nemusí být pevné
Základním taxonem je druh
Skupina jedinců (různý věk a pohlaví) sdílející určité, pro ně jedinečné znaky, které se nevyskytují u žádné jiné skupiny
Existenci druhu napomáhá reprodukční bariéra
Mezidruhoví kříženci by neměli vzniknout – neplodní, méně úspěšní
Neplatí vždy – rostliny, prokaryota
Ostatní jednotky hierarchie se používají v praxi jen někdy
Ne každý rod se dělí na podrody, sekce,…
Jen u skupin s velkou rozmanitostí
Tvoří se ze základních jednotek pomocí předpon
Superfamilia, subclassis
Umělé a přirozené systémy
Umělé
Podle podobnosti nebo pohlavních znaků
Počty tyčinek a pestíků v květu
Vše je již stvořeno a nové druhy nevznikají