10_červen

V) Kompozice knihy

Doba a místo: Francie, 18. století

Jedná se o epistolární (psán v dopisech) román, často je také považovaný za jedno z prvních děl moderní psychologie. Děj je vyprávěn chronologicky v ich-formě (vypravěčem je Zuzana). Kniha je rozdělena do prologu (Zuzana zdůvodňuje sepsání svých pamětí, jež jsou adresovány markýzu de Croismare, kterého Zuzana žádá o pomoc), jednotlivých dopisů a dovětku (čtenář se dozví o důvodu vzniku díla – viz děj, první odstavec).

Kniha je psána spisovnou češtinou, jazyk je trochu zastaralý (objevují se i archaismy a přechodníky). Autorův jazyk je bohatý na tropy: epiteton – mladá umírající oběť, personifikace - vzlyky se ozývaly, metafora - ozbrojit se trpělivostí, metonymie - pevným hlasem. Objevují se i latinské výrazy.

Námětem knihy není jen kritika katolické církve, ale také rozvrat rodinných vztahů a špatné postavení žen v tehdejší době. Po Diderotově smrti, sehrálo dílo významnou roli v protináboženském boji. Jeptiška nevyhovovala tehdejší cenzuře, církevní kruhy se proti jejímu vydání bouřily.

VI) Okomentovaný citát

Když jsem se blížila k místu, kde jsem měla složit řeholní slib, poklesly mi nohy; dvě jeptišky mě vzaly pod paží; opřela jsem si hlavu o rameno jedné z nich a stěží jsem se vlekla. Nevím, co se dělo v duších přítomných, ale viděli mladou umírající oběť, kterou nesli k oltáři, a ze všech stran se ozývaly vzdechy a vzlyky, z nichž rozhodně žádné nevyšly z úst mého otce a matky. Všichni stáli; mladí lidé vystoupili na židle a drželi se mřížoví; rozhostilo se hluboké ticho, když se mne ten, kdo měl přijmout můj slib, zeptal: "Marie Zuzano Simoninová, slibujete, že budete mluvit pravdu?"
"Slibuji."
"Jste tu ze své vlastní svobodné vůle?"
Odpověděla jsem "Ne", ale řeholnice, které mě provázely, řekly za mne "Ano".
"Marie Zuzano Simoninová, slibujete Bohu čistotu, chudobu a poslušnost?"
Chvilku jsem váhala; kněz čekal; odvětila jsem: "Ne, pane."
Opakoval znovu svou otázku: "Marie Zuzano Simoninová, slibujete Bohu čistotu, chudobu a poslušnost?"
"Ne, pane, ne," odpověděla jsem pevnějším hlasem.
Zarazil se a řekl: "Dítě, vzpamatujte se a poslouchejte, co říkám."
"Vaše milosti," řekla jsem, "ptáte se mne, zda slibuji Bohu čistotu, chudobu a poslušnost; rozuměla jsem vám dobře a odpovídám, že ne..."
Pak jsem se obrátila k obecenstvu, které hlasitě zašumělo; dala jsem najevo, že chci mluvit; šum ustal a já řekla: "Přátelé, a zvlášť vy, otče a matko, jste svědky..."
Při těch slovech jedna jeptiška zatáhla před mříží záclonu a já viděla, že mluvit dál je zbytečné. Řeholnice mě obstoupily a zahrnuly mě výčitkami; neodpovídala jsem. Zavedly mě do mé cely a zavřely na klíč.
Tam jsem se o samotě, v úvahách začala uklidňovat, přemýšlela jsem o svém činu a nelitovala jsem ho.