10_červen

Diderot a jeho přátelé si velmi oblíbí markýza de Croismare, který musel odjet do Normandie, aby dal do pořádku nějaké majetkové záležitosti. De Croismare je svými přáteli opravdu velmi postrádán, a proto se po 15ti měsících rozhodnou přimět ho k návratu. Sázejí na jeho velkodušnost. Využijí skutečného příběhu jeptišky, Margarity Delamarrové, která je v klášteře proti své vůli a soud o zrušení svého slibu prohrála. Diderot s přáteli přimějí markýze, aby si myslel, že se Margaritě podařilo utéct z kláštera a uchýlit se k jisté paní Moreau-Madinové. Skupinka rozpoutá korespondenci a výsledkem je markýzova ochota pomoci a nabízí Zuzaně místo vychovatelky jeho dcery. Plán přimět markýze k návratu do Paříže Diderotovi a jeho přátelům tedy nevyšel. Potřebují proto akci ukončit, proto nechávají fiktivní Zuzanu zemřít. Na základě těchto dopisů sepsal Diderot celý příběh.

Kniha začíná vyprávěním o dětství hlavní hrdinky příběhu, Zuzany Simoninové. I přes to, že byla mnohem hezčí a talentovanější než její dvě sestry, chovali se k ní rodiče velice odměřeně, musí vykonávat ty nejtěžší práce a nakonec je poslána do kláštera. Zuzana nechápe, proč se k ní rodiče takto chovají a napadne ji, že není vlastní dcerou svého otce. V den, kdy má Zuzana skládat slib novicky, se rozhodne klášteru „znechutit“ a během ceremoniálu předvede nepěknou scénu. Je odvezena domů, kde jí matka potvrdí její domněnku, že je nevlastní dcerou pana Simonina a že její otec již zemřel. Matka jí nařizuje vstup do kláštera, protože nemá dostatek financí na její věno (obě sestry Zuzany jsou už dávno vdané). Matka je neoblomná a Zuzana nakonec vstupuje do kláštera v Longchamp. Zdejší představená – matka de Moni, je Zuzaně velice sympatická a spřátelí se, Zuzana se jí svěřuje se svými trápeními. Matka představená se snaží zlehčit Zuzanino trápení (modlí se za ni). Nastane den složení slibu, Zuzana cítí absolutní beznaděj, celý den je naprosto otupělá, vlastně ani nepostřehne, že slib složila. Po nějaké době zemře oblíbená představená de Moni.

Po matce de Moni přichází do kláštera nová představená a s ní i nový, tvrdý režim. Pro Zuzanu je pobyt v klášteře stále méně snesitelný. Stává se terčem pomluv a psychické šikany. Každý den chodí ke studni a přemýšlí o skoncování se životem, jediné, co ji od toho odrazuje je to, že si to jeptišky a matka představená přejí a ona jim nechce tuto radost udělat.

V klášteře se spřátelí s jeptiškou Uršulou, která se k ní jediná chová hezky. Zuzana napíše dopis s žádostí o zrušení slibu. S Uršulinou pomocí se dopis dostane ke zkušenému advokátovi Manourimu. Poté co se matka představná dozví, co Zuzana udělala, nařkne ji z toho, že je posedlá ďáblem. S ostatními jeptiškami se za ni modlí, aby znovu našla „správnou cestu“. Matka představená zjišťuje, že to nepomáhá, a tak nebohé Zuzaně odpírá jídlo a pití, zavírá ji, aby se nemohla účastnit bohoslužby a pak ji hubuje za to, že tam nebyla, straší ji, aby nemohla spát, řeholnice jí seberou polštář a deku. Zuzana je nezlomná, a tak ji matka představená pomlouvá – řeholnice se Zuzany bojí, vidí v ní ďábla, vyhýbají se jí.