13. Preromanismus a sentimentalismus

Ukázka:
Lidé nejsou od přírody ani králi, ani velmoži, ani dvořany, ani boháči, všichni se rodí nazí a chudí,
všichni podrobeni životním neštěstím, zármutkům, nehodám, potřebám, bolestem všeho druhu;
konečně všichni jsou odsouzeni k smrti. To jest pravý stav člověka, z něhož není vyňat žádný smr-
telník. Začnete tedy studovat v lidské přirozenosti to, co je od té přirozenosti neodlučitelné; to
nejlépe působí pravou humanitu. V šestnácti letech mladík již ví, co znamená trpět; vždyť
trpěl již sám; ale sotva ví, že jiné bytosti trpí též; strasti vidět a necítit jich není ještě znát je, a
protože, jak jsem již stokráte řekl, dítě si nemůže představit, co cítí ostatní, nezná žádných nehod,
leč nehody své; jakmile však první vývin smyslnosti roznítí v něm oheň obraznosti, začíná se
vmýšlet do postavení svých bližních, začíná být dojímán i jejich nářky a cítit i jejich bolest. To je
doba, v níž smutný obraz trpícího lidstva musí vzbudit v jeho srdci první soucit, kterého kdy
zakusil... Až do věku, do kterého jsem ho dosud vychoval, nepoznal ani pocitu, ani lži. Dříve než
věděl, co jest láska, neřekl nikomu:„Miluji tě velice“; nepředpisovalo se mu nijak, jak se má chovat,
když vstoupí do světnice svého otce, své matky nebo svého nemocného vychovatele; nikdy se mu
neukazovalo umění předstírat smutek, který necítí. Nestavěl se nikdy, jako by nad něčí smrtí
plakal; neboť neví, co je smrt. Táž necitelnost, kterou chová ve svém srdci, je tak v jeho
způsobech. Lhostejný ke všemu mimo sebe, jako všechny ostatní děti, nemá zájem na nikom.
Protože Emil málo uvažoval o bytostech, obdařených citem, doví se pozdě, co jsou strasti a smrt.
Nářky a křik začnou dojímat jeho mysl; pohled na krev tuhnoucí způsobí, že odvrátí svůj zrak;
trhání zvířete dokonávajícího způsobí mu velikou úzkost dříve, nežli bude vědět, odkud jsou tyto
nové pohyby.

Nová Heloisa román v dopisech, vychází z příběhu fr.teologa a filosofa z 11.a 12.stol Pierra Abélarda a dívky
Heloisy, která musí žít v klášteře.....popisuje příběh domácího učitele Saint - Preuxe a jeho žacky
Julie, mladí lidé se nesmí vzít kvůli nešlechtickému původu učitele. Julie je vdána za šlechtice
Wolmara a Saint - Preux odjíždí na cestu kolem světa... Po návratu je pozván Juliiným manželem,
který o bývalém vztahu ví, na návštěvu, překoná pokušení z blízkosti Julie a stane se rodinným
přítelem. Na konci knihy Julie tragicky umírá. V knize jsou líčeny city hrdinů, popisy přírody,
ukazuje kontrast života v přírodě a ve společnosti, negativní vliv sociální nerovnosti na život
člověka a jeho lásku...=> návrat k přírodě zušlechťuje.
Společenská smlouva neboli O zásadách státního právafilosofický spis o svrchovanosti lidu = stát a společnost mají vzniknout dohodou mezi lidmi,
základem státu má být společenská smlouva, která zajišťuje svobodu, rovnost a nedotknutelnost
majetku.
Vyznání
dílo vzniklo jako odpověď na kritický pamflet proti autorovi, který napsal asi Voltaire, jedná se o
osobní zpověď autora = dílo je základem moderní autobiografické literatury.