13. Preromanismus a sentimentalismus

Faust
dvoudílná veršované tragédie = filozoficko dramatická báseň inspirovaná pověstí o doktoru
Faustovi, který touží po poznání a zaprodá duši ďáblu = věčné zatracení.
Doktor Faust má být podle dohody Stvořitele a Mefistotela tím, kdo prokáže hodnotu nebo
bezcennost člověka: Faust v touze po poznání přijme služby Mefistotala, které mu mají přinést
věčné uspokojení, pokud se to podaří propadne jeho duše peklu -> Faustovi je navráceno mládí, je
lákán různými svody světa. Zamiluje si Markétku, jež zaviní smrt své matky a bratra, který je zabit
souboji s Faustem. Markétka pak utopí své a Faustovo dítě a čeká na popravu. Faust plný výčitek
ji ve vězení navštíví, ale ona je rozčarovaná a odmítá ho...
Ve druhém díle odvede Mefisto Fausta do Mezopotamie ke dvoru, zde si získá přízeň císaře tím,
že vynalezne papírové peníze. Dále se dostane do antického Řecka, tam se ožení s krásnou
Helenou, kterou si vyprosí z podsvětí. Po smrti Heleny a syna je vrácen ke dvoru. Vyprosí si
bažinatou oblast, kterou zúrodní a dojde k uspokojení, které najde ve smysluplné práci => od
propadnutí duše peklu ho zachrání ušlechtilý záměr pomáhat lidem ( je slepý a zestárlý, ale najde
smysl života v pomoci jiným, na konec vysloví větu, že je se svým životem spokojen, na níž čeká
Mefisto, ale jelikož je toto vyznání upřímné, nedovolí andělé, aby propadl peklu, dostává se do
ráje, kde se potkává s Markétou)
=> hlavní hrdina je stále nespokojen - jeho pouť životem je podobenstvím o člověku.
Starý příběh zde dostává nový smysl: střet dobra a zla, hledání smyslu života a poznání pravdy, v
závěru oslava lidské činnosti a humanismu.
Postava Fausta je v literatuře prototypem člověka plného neklidu a toužícího po poznání, tento
motiv později zpracovali : Bulgakov - Mistr a Markétka, T. Mann - Doktor Faustus nebo V. Havel -
Pokoušení.

Ukázka:
Noc. Vysoko klenutý, úzký gotický pokoj. Faust neklidně na své židli před pulpitem.

FAUST
Ach, s právy filozofii
a medicínu jsem studoval
a také teologií
já pohříchu se prokousal –
a teď tu, blázen, stojím, žel,
a ani za mák jsem nezmoudřel.
Titul majstra, ba doktora mám,
vodím křížem a sem a tam
své žáky za nos po deset let –
a dovedu jen jedno povědět:
je nemožné, bychom cokoli znali!

***
Jsem bez statku, jsem bez jmění
a svět mne nezná, necení –
tak ani pes by nežil dál!

***
Studovna
MEFISTOFELES
Dám ti, co člověk ještě neviděl.
FAUST
Co můžeš dát, ty nebožácký ďase!
Což lidský duch, vzňat po vznešeném jase,
kýms, jako tys, byl chápán kdy?
***
Když obelžeš mě lichotkami,
bych sebou sám byl spokojen,
když tvoje rozkoše mě zmámí –
to poslední buď pro mne den!
Toť sázka má!


Mefistofeles skutečně plní všechna Faustova přání,
on však stále nenachází uspokojení.
Již starý a osleplý žádá císaře o přidělení bažinatého pásu mořského břehu,
který chce zúrodnit. Konečně našel smysl svého života, takže podle úmluvy měla jeho duše
propadnout ďáblovi, ale ušlechtilý záměr pomáhat lidem jej zachraňuje před peklem.