15. MAMINKA - Jaroslav Seifert

−

střídavý, obkročný, sdružený,

−

popisuje obyčejné věci (zrcátko, prstýnek), okamžiky, které nikdy nezapomene

−

bohatá slovní zásoba, spisovný jazyk, archaismy, jednoduchá četba, knižní výrazy, hovorová čeština (strejček)

−

citově zabarvená slova (lichotná – pejsánek), zdrobněliny

−

smyslem díla je postihnout citový vztah k mamince, který je asi nejpevnějším poutem mezi lidmi.

HLAVNÍ POSTAVY

−

Vypravěč (autor): maminčin syn – vděčný

−

Maminka: i přesto, že byli chudí, dokázala udělat domov krásným a bohatým místem, prostá, tvrdě pracující žena, symbol
jistoty, hodná, starostlivá, milující své děti

−

Tatínek: důležitá osoba v jeho životě, manžel maminky, hodný, chudý, rád kouří z dýmky

−

Dědeček: pohřeb, brával ho na výlety

−

Babička, strejček (statečný cestovatel a voják), dívka (první láska vypravěče), učitelka, sousedé, …

DĚJ

Maminka je působivým vyznáním lásky k matce jako ochránkyni života a domova. Tuto sbírku napsal Seifert v poválečné době.
Vrací se do svého dětství, vzpomíná na rodný kraj, maminku a své mládí. Seifert tématiku maminky nepoužil poprvé, ale tady je
ztvárněna na vrcholné umělecké úrovni. Básníkova matka je vyobrazena jako prostá, tvrdě pracující žena, která je uštvána prací a
vyčerpána životem; zároveň je však symbolem jistoty a lásky, v níž je chudoba vyvážena jemností a čistotou lidských vztahů a
pocitu bezpečí. Seifert popisuje tíhu doby a lidské tragédie žižkovských obyvatel, přesto působí verše vroucně a hřejivě. S velkým
zaujetí podává čtenáři i obyčejné věci. Vykresluje maličkosti ze všedního života tak, že si je dokážeme živě představit. Je schopen
vylíčit vztah dítěte a matky, bez velkých slov – dokáže se vžít znovu do role malého klučiny, který píše mamince svůj první dopis.