15. Romantismus v Čechách

KAREL HYNEK MÁCHA

pocházel z chudé rodiny, mládí strávil na Karlově náměstí v Praze,
literatuře se začal věnovat už na gymnáziu, ale psal německy. Účastnil
se tehdejšího vlasteneckého ruchu, hrál divadlo, ve 26 letech po
onemocnění cholerou umírá, těsně před sňatkem s dcerou pražského
knihaře Eleonorou Šomkovou, Máchův pohřeb se konal v den jeho
plánované svatby. Studoval filozofii, poté pracoval jako advokát
Litoměřicích, rád navštěvoval hrady (Bezděz), cestoval: (Krkonoše),
pěšky šel přes Alpy až do Itálie. Velmi těžce snášel rozpory mezi snem a
skutečností, byl vnitřně nevyrovnaný, střídala se u něho období vášní,
žárlivosti, byl psychicky labilní.

DÍLO:
Májlyricko epická báseň, reflexívní filozoficko - symbolická skladba s předzpěvem (vlasteneckou
apostrofou), čtyři zpěvy, dvě intermezza. Děj díla je skromný s několika tragédiemi - jde vlastně o
úvahy o smyslu a ceně života, o tragickém dílu člověka, o mezilidských vztazích, osudu. Hlavními
hrdiny jsou Vilém a Jarmila. Vilém, když zjistí, že byla Jarmila v době, kdy se neznali, svedena,
zabije svůdce, ale netuší, že jde o jeho vlastního otce, kterým byl kdysi zavržen a stal se proto
loupežníkem, čeká ve vězení na popravu, Jarmila vrhá do vln jezera, kde umírá.
Ihned po vydání díla se zvedla vlna záporné kritiky, dílo bylo cenzurováno, nakonec ale nebyla
kniha zakázána. Důvody kritiky: od dob NO byla hlavním cílem literatury osvěta, výchova k
vlastenectví, nikoli vyjádření pocitů autora. Mácha proto pobouřil kritiky, protože jeho Máj má na
prvním místě umělecké kvality, hlavní hrdina je individualista, rozervaný, vrah, vězeň, jeho vztah ke
společnosti řeší autor ve prospěch individua. Autor veřejně otevřeně vyslovil své city, zklamání.
V básni jde o tragédii mladého člověka, ale ten je spojen s dalšími životy a tragédiemi - jde o
obžalobu, obvinění celé společnosti, která má potrestat vinu za vraždu, ale nikdo se neptá po
příčinách, Vilém sice vraždí, ale loupežníkem se stal vinou svého otce.
Umělecké prostředky díla:
Mácha se myšlenkově ztotožní s Vilémem = subjektivnost Máje (záměna 3. osoby za 1. osobu).
Kategorie času: ten je zde brán jako základní rámec života, hrdina má strach z budoucnosti, bojí
se posmrtného života, prázdnoty = máchovská melancholie
Mění vžitá pojmenování (májový večer - večerní máj)
Spojuje protikladné představy (na bílé zdě stříbrnou zář, však hluboko u věže je temno)
Seskupuje podobně znějící slova (lkal lásky žel)
Eufonie = opakování stejných (podobných) hlásek (vše lazurovým se pláštěm krylo)
Opakování celých celků = hudebnost verše
Užívání barev. Užívá oxymoron (mrtvé milenky cit)
Dynamická slovesa, přírodní scenérie, které hýří napětím, pohybem.
Vytvořil novočeský jamb: na konec verše (poloverše) dává slovo jednoslabičné = sestupný verš.