15. Romantismus v Čechách
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
její výdělky nestačily, rodina byla závislá na darech a půjčkách -> došlo
k rozpadu jejich manželství, u Němcové se dostavila tvůrčí krize, byla také velmi nemocná, zemřel
jí syn Hynek -> odjela do Litomyšle redigovat své spisy, brzy ji ale manžel přivezl zpět do Prahy,
kde zemřela.
DÍLO:
Obrazy z okolí domažlickéhonárodopisná tvorba, chtěla vychovávat a vzdělávat národ, jsou zde realisticky zachyceny dojmy z
pobytu na Chodsku.
Národní báchorky a pověsti
Slovenské pohádky a pověsti
Babičkapo smrti syna a v době nemoci na ni doléhaly vzpomínky na Ratibořice a babičku, která je zde
vylíčena jako typ ideálního venkovského člověka - pracovitá, vyrovnaná, moudrá..., v ostatních
rozvíjí pozitivní vztah k životu a vlastenectví, je oporou i vzorem.
Svět Starého bělidla je označován jako příklad biedermeirovské idyly, lidé žijí v harmonii s
přírodou, je zachyceno také idylické soužití vesnice a zámku.
Dílo bylo zfilmováno: 1. režisér A. Moskalyk , 2. režisér Fr. Pavlíček
Ukázka:
Udělali byste dobrý skutek, milostivá paní, když byste těm lidem pomohli, ne ale almužnou,“ řekla
babička. „A jak tedy?“ „Tak, aby měl Kudrna po čas svého dobrého chování jistou práci, a to
myslím, že by bylo u něho stálé, neboť je člověk poctivý a přičinlivý. Zaplať Pánbůh za všecko, ale
almužna, milostivá paní, takovým lidem spomůže jen na čas. Koupí se to a to, někdy i nepotřebná
věc, když jsou peníze v rukou, a když se to sní a roztrhá, sedí zase na holičkách, po druhé přijít si
netroufá. Ale když má denně své jisté, tu mu je spomožíno a milostivé paní též, když získá
pracovitého dělníka aneb věrného služebníka, a ještě k tomu udělá milostivá paní dobrý
skutek.“ „Pravdu máš, stařenko, ale jakou službu mu dám, muzikantovi?“ „I milostivá paní, to se
snadno najde. Já vím, že by rád byl hlídačem nebo poklasným...“
***
Komorník přicházeje sklízet se stolu, ohrnul nos a myslil si: „Divný to rozmar takové dámy, bavit se
se sprostou babou.“
Kněžna ale stála u okna a dívala se za odcházejícími, dokud vidět bylo bílé šaty děvčat a bílou
holubičku babiččinu zelenem prokmitat. Odcházejíc pak do kabinetu, šeptala si: „Šťastná to žena!“
Pohorská vesniceromán, který se odehrává na Chodsku, dílo je ale příliš didaktické, základem je myšlenka nové
společnosti bez sociálních rozdílů, kde vládne láska a bratrství.
V zámku a podzámčí próza, která zachycuje propast mezi bohatými a chudými, ukazuje přerod sobecké paní a změnu
jejího vztahu k chudým.
Divá Bára
Ukázka:Bára dosáhla patnácte let a žádné děvče v celé dědině nemohlo se jí rovnat v síle a velikosti. Tělo
její bylo hrubých kostí, silných svalů, přitom ale pravidelných forem. Mrštná byla jak pstruh. Pleti
byla tmavohnědé, dílem od přirozenosti, dílem od slunce a větru, neboť si nikdy, ani v parném
letu, nezastřela tvář, jako to vesniká děvčata dělávaly. Hlava zdála se veliká, ale to dělalo množství
vlasů, černých jak havran, dlouhých, ale hrubých jako žíně. Čelo měla nízké, krátký tupý nos, ústa
trochu velká a vyšpulené pysky, ale zdravé, červené jako krev. Zuby široké, silné, ale čisté.
Nejpěknější bylo u ní oko; a právě proto musela od lidí posměch snášet. Spílali jí, že má „oči
buličí“. Veliké měla oko, neobyčejně veliké a modré jak chrpa, obrostlé dlouhou černou řasou. Nad
okem klenulo se husté černé obočí. Když se Bára škaredila, podobala se její tvář obloze černými
mraky zatažené, z nichž se jen kousek oblohy modralo. Ona se ale málokdy škaredila, leda když jí
chasa nadávala, že má buličí oči, to jí oči hněvem sršely a mnohdy až se do pláče pustila.