19. Předsokratovská filozofie, sofisté.

Parmenidés (540 – 470 př.n.l.)

- protipól k Hérakleitovi (všechno se mění)

- „Nic, co existuje, nemohlo vzniknout z ničeho. Proto nic, co je, se nemůže změnit v nic.“

→ věci trvají, vznikají z něčeho a při zániku nezmizí, jen se mění v něco jiného

- bytí je stálé, neměnné, nevzniklé (je tu od začátku), jednotné, nehybné (popisuje ho, že má tvar koule)

- „Jsoucí je, nejsoucí není“ → nebytí není

- svět musíme chápat rozumem, nejen vnímat smysly

- změna není možná – bytí stále je (za smyslovým světem) – metafyzika (za přírodou)

Zenón z Eleje

- pokračovatel Parmenida, rozvíjí a podporuje jeho myšlenky a teorie

- změna – pohyb neexistuje

- aporie (rébus, slepá ulička): pokusy, důkazy, že neexistuje pohyb

→ Achilles a želva: hádanka, závod na 100 metrů, želva je 10x pomalejší, dostane 10 metrů náskok, Achilles ji nikdy nedohoní, protože se želvin náskok stále zmenšuje – nepochopení některých matematických zákonů

→ Aporie s šípem: když budeme chtít popsat šíp v daném místě, určitém čase, bude stát, ale když bude v pohybu tak tam bude, ale i nebude a nebytí přece není

Předchůdci atomistů = mladší fyzikové

Empedokles (5. století př.n.l.)

- inspiroval se dílem Tháleta a Anaximandra, kopíruje a rozvíjí jejich teze

- jeho principem jsou 4 elementy – voda, vzduch, oheň, země → tyto elementy vytváří všechno to, co existuje

- síla, která vše spojuje je láska; to, co je rozkládá, je svár

Anaxagoras (5. století př.n.l.)

- svět je složen z nekonečně mnoha pralátek

- semena věcí – prazárodky, pralátky – z nich je vše stvořeno

- pojivá síla = (řecky) Nús (= duch, rozum, bůh) – vše spojuje, hýbá světem

Atomisté = starší fyzikové

Leukippos z Mílétu

- vše je složeno z jednotlivých nedělitelných částí – atomů

- atomos = dále nedělitelný

- atomy jsou zcela shodné, liší se jen velikostí a hmotností

- věci vznikají slučováním atomů

- kromě atomů existuje i prázdný prostor

- to celé umožňuje zákon kauzality (příčinnost, podmíněnost)

Demokritos z Abdéru

- žák Leukippa, rozvíjí jeho myšlenky

- věci jsou určeny primárními vlastnostmi – objem, hustota, tvrdost a sekundárními vlastnostmi – ty jsou dány našimi smysly – vznikají až ve spojení s nimi – barva, chuť, vůně

Sofisté

- antropologický obrat – hlavní téma = člověk

- 5. století př.n.l., Athény

- demokracie – politická kariéra → rozvoj řečnictví → pochopili, že rétorika a vzdělání jsou nutností

- sofisté = potulní učitelé, uměli každého přesvědčit o svém názoru, své pravdě, zpochybňovali staré filozofy a objektivní pravdy – skepticismus (pochybovači), pravda subjektivní x objektivní

- tématem se stává samo myšlení, už nejde pouze o principy a síly, věnují se člověku

- myšlenkový relativismus – pochyby

Protágoras (480 – 410 př.n.l.)