4_fyziologie buňky

Meióza 2​:​homeotypické dělení; probíhá jako klasická mitóza, ale nedochází z replikaci DNA. Z dvou buněk

z meiózy 1 vzniknou 4, každá obsahující 1 chromatidu. 

8 

Diferenciace buňek 
Během vývoje organismu vznikají z původních nespecializovných embryonálních kmenových buněk buňky

specializované=diferenciované (mají svou specifickou funkci a jsou podle ní uzpůsobené). Tyto specializované

buňky pak spolu tvoří jednotlivé tkáně. Každá buňka organismu obsahuje stejnou DNA, diferenciací v každé

zůstávají aktivní ty jednotlivé geny, které potřebuje ke své funkci. Diferenciace ovlivňuje tvar buňky, složení

organel, průběh buněčného cyklu a reprodukci. Některé buňky jsou pozastaveny v G0 fázi cyklu, jiné se naopak

dělí velmi často (hepatocyty). Červená kostní dřeň obsahuje nespecializované buňky, ze kterých se tvoří např.

nové erytrocyty. 

- erytrocyty- neobsahují jádro, nejsou schopné se dělit, poruchou jejich diferenciace díky mutaci vzniká

leukémie 

- neurony- zvláštní tvar- dendrity, axon, většinou se nedělí 
- příčně pruhovaná svalovina- vícejaderné protáhlé buňky 

9 

Nádorová transformace 
Nádor= patogenetický stav způsobený porušením kontroly buněčného dělení vlivem genetické změny (mutace) 

-

benigní, nezhoubný- roste v místě vzniku, buňky zůstavají diferenciované 

-

maligní, zhoubný- roste rychle a metastazuje (šíří se) do dalších tkání, buňky ztrácí diferenciaci 

K mutaci dochází v klíčových genech pro kontrolu buněčného cyklu: 

-

(proto)onkogeny- podpora dělení a růstu buňky 

-

supresorové geny- potlačování dělení 

-

DNA reparační geny- oprava DNA 

Příčiny mutace: 

-

chyba při replikaci DNA a dělení 

-

zevní faktory- fyzikální (UV a ionizující záření), chemické(organické látky, toxiny, těžké kovy),