Anton Pavlovič Čechov_ Višnový sad

Umělecké a kompoziční prostředky

Čechov ve hře užívá techniku tzv. monologizace dialogů, dialogy postav se vzájemně rozestupují do samostatných monologů, a tak přestávají být svázány s promluvou partnera. Takové "dialogy" umožňují hlouběji nahlédnout do nitra postav a zároveň vyjadřují jejich vnitřní osamělost.

Postavy

Ljubov Andrejevna Raněvská - majitelka panství, odmítá přijmout realitu a rozloučit se s vlastním sadem, a tedy i se svým způsobem života. Ctí staré hodnoty a sentimentálním sněním se snaží zakrýt svůj prázdný život.

Aňa - sedmnáctiletá dcera Andrejevny Raněvské, naivně očekává změnu svého života, která má přijít se stěhováním do města

Varja - adoptivní dcera Andrejevny Raněvské, snaží se starat o zadlužené panství, i když touží vstoupit do kláštera, tak za Lopachina by se provdala docela ráda.

Lopachin – dříve chudák, téměř bez financí, ale nyní podnikatel, jenž koupil višňový sad a nechal jej zničit, čímž zničil i rodinné vzpomínky Andrejevny Raněvské na dětství strávené na panství. Rychlému zisku obětuje i vztah s Varjou.

Gajev – bratr Andrejevny Raněvské, nemá práci a cítí tedy vinu, že sestře finančně nepomáhá.

Firs – velmi starý (87) oddaný komorník, který je velmi nemocen, umírá v domě, ve kterém je nedopatřením zapomenut.

Péťa Trofimov - láska k Aně ho velmi mění v poměrně aktivního člověka.

Jaša - komorník chovající se povýšeně.

Obsah

Hořká, sociálně kritická komedie (s prvky tragédie) o čtyřech jednáních. Byla poprvé uvedena v Moskvě 30. ledna 1904 k autorovým 44. narozeninám, půl roku před jeho smrtí. Višňový sad je posledním autorovým dílem, psal jej v době, kdy by těžce nemocen tuberkulózou.

Hra je obrazem zániku nižší ruské šlechty (např.: Raněvská, Gajev), tedy "starého Ruska" a krizí tradičních hodnot; rozmáhání nové, podnikatelské třídy (Lopachin), tedy modernosti, povrchnosti a dravosti; a svým způsobem i o příchodu ruského revolučního proletariátu. Zachycuje tedy období konce 19. a začátku 20. století na ruském venkově. Nedějová hra stojí na vnitřních monolozích postav, na zvratech, které se dějí "za scénou" ("mezi řádky"), na životních filozofiích jednotlivých postav a na dialozích o smyslu života. Postavy jednají nerozhodně nevýrazně a většinou v rozporu se svými ideály, či představami. Téměř všechny postavy pociťují vnitřní prázdnotu svých životů.

Děj

Ljubova Andrejevna Raněvská se s dcerou Aňou vrací z Paříže, kam odjely po tragické smrti syna Gríši. Návrat na rodné sídlo v ní probudil sentimentální myšlenky. Vrací se z důvodu nedostatku financí. Statek je natolik zadlužen, že je jen kousek před krachem, i přesto že se o něj svědomitě stará Varja, nevlastní dcera Raněvské.

Statek má být prodán i s krásným višňovým sadem, proto Varjin nápadník, podnikatel Lopachin, radí pronajat pozemky sadu chatařům, Ale jeho návrh se Raněvské a jejímu bratrovi Gajevovi vůbec nezamlouvá, odmítají rozprodat svou minulost. Na dražbě panství překvapivě koupí Lopachin a nechává višňový sad vykácet.