0. Historie biologických objevů, osobnosti světové a naší biologie

HISTORIE BIOLOGICKÝCH OBJEVŮ, OSOBNOSTI SVĚTOVÉ I NAŠÍ BIOLOGIE

PRAVĚK
• z doby 13 - 14 tisíc let př. Kr. známo vyobrazení mamuta s naznačeným srdcem
• rozvíjí se i léčitelství, to původně magicko - kultovní charakter (zvládali trepanace, amputace, zlomeniny)

STAROVĚK, ANTIKA

STAROVĚKÝ EGYPT
• hlavně znalosti lidské anatomie (možná díky balzamování) a vývojové biologie

STAROVĚKÁ INDIE
• vysoká úroveň chirurgie (operace močových kamenů i očních zákalů), pitvy lidských těl (ovšem neřezalo se, tělo se nechalo macerovat 7 dní v tekoucí vodě a kůže se pak seškrábala)

STAROVĚKÁ ČÍNA
• Traktát o trávách - nejstarší lékařské dílo vůbec, soupis 300 léčivých bylin

ANTICKÉ ŘECKO
• speciální vědecké disciplíny neexistovaly, přírodovědné poznatky součástí filozofie, která tehdy shrnovala veškeré lidské poznatky

HIPPOKRATÉS
• „otec medicíny“
• v návaznosti na čtyři živly rozeznává v těle čtyři šťávy (krev, hlen, černá a žlutá žluč), na jejichž správném poměru závisí zdraví člověka → z toho později odvozeny čtyři typy temperamentu (sangvinik, flegmatik, melancholik, cholerik)

ARISTOTELES
• srovnávací anatomie + nastínění principu korelace, pokus o vymezení biologického druhu + systém živočichů (Enaima – s červenou krví, Anaima – bez červené krve)• studoval i rozmnožování živočichů (vejcorodost, živorodost), ale u nižších zvířat zastával myšlenku samoplození (např. červi se líhnou z bahna)

ANTICKÝ ŘÍM

GALENOS
• anatomické poznatky získával pitvou zvířat, čímž se dopustil mnoha omylů, které přetrvaly do středověku (např. jeho představa krevního oběhu, kdy se podle něj krev tvoří v játrech, odkud proudí do pravého srdce a otvory v přepážce se dostává do levého srdce, kde se oduševní životní „pneumou“, a takto oživená proudí do celého těla, kde se spotřebuje) × některé orgány popsal velmi precizně (atlas, Achillovu šlachu, některé hlavové nervy)

STŘEDOVĚK
• kontakt evropské a arabské kultury - Arabové věnovali pozornost medicíně (nemocnice + lékařské školy a knihovny) → vycházeli z Aristotela a Galena, které komentovali – po přeložení těchto arabských spisů se tak Evropané dostali k řecké filosofii
• teologie původně odmítala aristotelismus, syntéza aristotelismu a křesťanství až ve filozofii Tomáše Akvinského (1225–1274; tomismus) – postupně se formuje ucelený pohled na svět zvaný scholastika
• na tradici raně středověkých škol navazují od 12. století univerzity, které jsou nejvyšší vzdělávací institucí

RENESANCE
• v 16.–17. století padají tabu pro přírodovědná bádání a začínají se formovat základy biologických oborů jako samostatných disciplín (oddělení od filozofie, resp. medicíny)

LEONARDO DA VINCI
• orientace na praktické poznatky, studium anatomie (pitvy, objev štítné žlázy)