14. semenné rostliny

• Cykas indický

• Keják celolistý

Oddělení: Jinany (ginkgoopsida)

• Do dnešního dne přežil pouze jediný druh • Jinan dvoulaločný – je to opadavý, dvoudomý strom, s laločnými listy. Semena jsou velká kulovitá a na povrchu dužnatá – připomínají peckovici a odporně páchnou. Přirozeně se vyskytují jen na malém území JV. Číny

• Dnes se pěstují na plantážích pro léčivé látky obsažené v listech (léčí poruchy krevního oběhu a paměti – Yvetka zkoušela, nefungovalo prej)

Oddělení: Pinofyty – má dvě třídy (Kordaity a Jehličnany)

Kordaity jsou pojmenované podle našeho paleontologa a mykologa Augusta Josefa Cordy. Představují vymřelé stromy

Jehličnany (pinopsida) zvané též konifery – z lat. conus = šiška, fero = nesu

• Jsou to stálezelené dřeviny stromovitého (vzácně i keřovitého) vzrůstu

• Mají jehlicovité či šupinovité listy

• Jehličnany jsou přizpůsobeny ke snížení ztrát vody transpirací a mnohé druhy tak mohou růst v suchých i chladných oblastech

• V listech, primární kůře i ve dřevě bývají vyvinuty pryskyřicové kanálky – v těch se tvoří pryskyřice (lidově zvaná smůla) → díky podélnému i příčnému propojení těchto kanálků je při poranění stromu zabezpečeno rychlé zacelení rány (z pryskyřice získáváme: terpentýn, kalafuna, tzv. kanadský balzám, jantar)

Přehled nejdůležitějších zástupců jehličnanů:

• Smrk ztepilý (picea abies) – náš nejrozšířenější jehličnan

Mělké kořeny, má nejměkčí dřevo, takže je nejméně kvalitní

• Jedle bělokorá (abies alba) – charakteristickým znakem jsou vzpřímené rozpadavé šišky

Dnes tvoří jen příměs horských smíšených lesů

• Borovice lesní (pinus sylvestris) – výskyt na chudých půdách (např. písčitých) a často na extrémních stanovištích například na skalách

• Borovice kleč (pinus mugo) – je keřovitého vzrůstu

• Modřín opadavý (larix decidua) – rychle rostoucí, načervenalé dřevo je velmi pevné a trvanlivé (obsahuje velké množství tříslovin)

• Jalovec obecný (juniperus communis) – keř nebo nízký strom s pichlavými jehlicemi

Tmavě modré dužnaté šištice se používají jako koření a k dochucení některých lihovin (např. borovičky)

• Tis červený (taxus baccata) – nemá pryskyřicové kanálky, je jedovatý

Krytosemenné - angiospermae

Zahrnují jediné oddělení Magnoliophyta

• Nejmladší, nejpočetnější, vývojově nejpokročilejší skupina semenných rostlin

• Došlo u ní k maximální redukci gametofytu

Jejich cévní svazky obsahují pravé cévy (tracheje)

Tělo je členěno na kořen, stonek a list

Jsou charakterizovány především:

1. Tvorbou květů – slouží k pohlavnímu rozmnožování a zajišťují dokonalou ochranu vajíček

• je omezeného růstu, nese různě přeměněné listy

• Prvotní funkcí květu je produkce semen

• Tento orgán se vyznačuje nesmírnou mnohotvárností

• Skládá se z tyčinek, pestíku, a květních obalů

• Jde o soubor přeměněných listů, které sedí na květním lůžku – může na něm sedět i více květů naráz (=souplodí – např. jahody)