19-Tělní-tekutiny-imunita-mízní-soustava

evolučně starší, vyskytuje se v různých formách v celé živočišné říši od bezobratlých po savce (včetně člověka)

základní charakteristiky:

• je vrozená (organismus ji má od narození nehledě na to, zda se s antigenem potkal, nebo ne)

• není specifická (buňky zasahují stejným způsobem proti všem cizorodým částicím)

• nemá imunologickou paměť (zásah proti antigenu vždy se stejnou silou, i když je opakovaný)

výkonné složky:

• fyzikální a chemické bariéry organismu: kůže, sliznice chráněné mukózním sekretem, řasinkové epitely, sliny, slzy, žaludeční šťávy

• bazofily: produkce histaminu – dilatace cév, zvýšení permeability vlásečnic – usnadnění průchodu proteinů a leukocytů z krve do tkání – zánětlivá reakce, teplota, otok, zarudnutí

• fagocytóza makrofágy a neutrofily: diapedézou vystupují z kapilár do tkání a pohlcují veškerý cizorodý materiál, v místě infekce vzniká hnis, aktivované tkáňové fygocyty produkují cytokiny (vliv na další buňky)

• komplementové proteiny: skupina tkáňových a membránových proteinů lokálně aktivovaných v místě zánětu, chemický atraktant leukocytů, opsonizace bakteriálních buněk, perforace bakteriální membrány

• NK buňky (natural killers, přirození zabíječi): nespecifická obrana proti virům a nádorovým buňkám (rozeznávají patologické změny na povrchu buněk)

Specifická imunita

• Díky specifickému imunitnímu systému - lymfocyty, funkční jednotka imunitního systému

• Obalí se kolem patogenu a signalizují fagocytujícím buňkám

• Antigen

  • substance, proti níž systém vytváří protilátku

  • velká molekula bílkoviny či polysacharidu

  • MHC – histokompatibilní komplex (glykoprotein), tím se „prokazují“ buňky lidského těla = HLA lidské leukocytové antigeny (většina z nich na všech buňkách)

  • vyvolává v lymfocytech tvorbu protilátek – specifickou imunitní reakci

• protilátky – globuliny, imunoglobuliny

evolučně vyspělejší než imunita nespecifická

základní charakteristiky:

• není vrozená (organismus ji získává až při styku s antigenem)

• specificky rozpoznává cizorodé látky (antigeny)

• vyznačuje se imunologickou pamětí (opakované setkání – rychlejší a efektivnější odpověď)

na povrchu všech buněk jsou specifické membránové proteiny, které se během embryonálního vývoje učí imunitní systém rozpoznávat jako tělu vlastní – ostatní molekuly potom po narození rozeznává jako cizí, nazýváme je antigeny

antigen = původně látka vyvolávající tvorbu protilátek (z angl. antibody generating), v širším smyslu jakákoliv cizorodá látka vyvolávající imunitní odpověď

antigeny jsou v těle rozpoznávány prostřednictvím B- a T- lymfocytů – mají na svém povrchu buněčné receptory schopné vázat takové antigeny

antigenní molekula zpravidla příliš velká – váže se receptor jen na její určitou malou část, tzv. epitop(antigenní determinant)