2. Prokaryotická buňka
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Prokaryotická buňka
Buňka = základní stavební a funkční jednotka živých organismů)
nejmenší živý útvar schopný samostatné existence
má svůj vlastní genetický a proteosyntetický aparát a metabolický systém (umožňuje vytvářet a využívat energii)
Buněčná teorie – zformulována ve 30. letech 19. stol. J. E. Purkyněm, T. Schwannem a
M. J. Schleidenem
– vychází z poznatků, že všechny organismy jsou složené z buněk a že
buňka je elementární živou soustavou
dřívější dílčí poznatky:
R. Hook (1665) pozoroval strukturu korku (komůrky =
celluly)
M. Malpighi (1686) pozoroval buňky živočišných tkání
A. van Leeuwenhoek (1622 – 1715) pozoroval bakterie,
kvasinky a nálevníky
Velikost a tvar buněk – eukaryotické buňky – rozmezí 0,01 až 0,1 mm
prokaryotické buňky – nejmenší a nejjednodušeji uspořádané
(1 - 10μm)
největší – některé buňky rostlin a živočichů – vajíčka u
člověka 0,2 mm,…
tvar buněk bakterií a rostlin stálý, daný pevnou buněčnou stěnou (kulovitý, vláknitý, mnohostěny,…)
živočišné buňky mohou mít tvar stálý (jsou-li součástí tkání nebo když tvar „drží“ cytoskelet) nebo proměnlivý (měňavkovité buňky)
Chemické složení buňky – prvky – makrobiogenní (C, O, H, N, S, P, Ca, Fe, Na, K,
Mg, Cl) a mikrobiogenní – stopové (Cu, B, Co, Zn, I, Mn,…)
– sloučeniny – voda (60 – 90%), anorganické látky (0,5 – 3%),
organické látky (10 – 40%)
Prokaryotická buňka
chemické složení je stejné jako u eukaryotické buňky (bílkoviny, NK, lipidy, polysacharidy= 97 %sušiny)
-buněčná stěna- tuhý obal, který zpevňuje buňku, uděluje jí tvar, ochraňuje ji, permeabilní
-tvořena mureinem (peptidogykan obsahující kyselinu muramovou, tvoří obrovské molekuly se síťovitou strukturou)
-cytoplazmatická membrána- izoluje vnitřní prostředí buňky od vnějšího, je semipermeabilní, fosfolipidová dvojvrstva
-propouští vodu, nepropouští ATP, je zde uložen soubor enzymů, které zajišťují oxidaci živin
-cytoplazma- bílkoviny + fosfolipidy, nachází se v ní DNA
-ribozomy- nejsou vázány na endoplazmatické retikulum, volně v cytoplazmě, jsou větší, tvorba bílkovin
-jádro= nukleoid- 1 molekula DNA stočena do kruhu, bez obalu, haploidní → 1 chromozom
-bývá přichyceno k cytoplazmatické membráně
-bičík- tvořen bílkovinou flagelin, ukotven v plazmatické membráně koná otáčivý pohyb
-chybí membránové organely, jediná membrána= cytoplazmatická na povrchu cytoplasmy
-velikost: 1-2 μm, životnost buňky: 20 minut
Oddělení: Bakterie (Bacteria)
jednobuněčné prokaryotní organismy (0,3 – 2µm), všudypřítomné
významní dekompozitoři – odbourávají odpadní produkty a mrtvá těla organismů
na povrchu mají často slizovité pouzdro někdy bičíky sloužící k pohybu nebo fimbrie
bakterie střevní mikroflóry pomáhají vstřebávat živiny a vitaminy z potravy nebo u býložravců pomáhají rozkládat buničinu
některé druhy využívané v průmyslu (klasická kvasná výroba sýrů, octa, kys. zelí,...), při výrobě různých látek (kys. octové, citronové, antibiotik, aminokyselin,…), fermentace – výroba čaje, tabáku,…
některé patogenní, napadají a rozrušují tkáně, vylučují toxiny
do organismu vnikají trávicí, dýchací soustavou, ranami v kůži nebo pohl. stykem
léčíme je antibiotiky
některé mají i schopnost fotosyntézy
v nepříznivých podmínkách vytvářejí endospory = zahuštěná protoplazma, která přežije až 100oC, extrémní hodnoty pH, zbývající část odumře a v příznivých podmínkách nastává obnovení (hlavně u tyčinkových bakterií)
některé mohou oxidovat uhlovodíky odstraňují důsledky ropných havárií
geneticky upravené bakterie se využívají při výrobě např. inzulinu
rozmnožují se většinou příčným dělením – chromosom se zdvojí, buňka se protáhne, obě molekuly DNA k opačným pólům buňky, uprostřed se vytvoří přehrádka a buňka se rozdělí (mohou zůstat i spojené a vytvářet charakteristická uskupení); pohlavní rozmnožování (2 jedinci si vymění část molekul DNA)