24. Nervová soustava a fylogenetický vývoj
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Spojivky (tunica conjuctiva)
tenká slizniční blána na vnitřní straně víček
Začíná na vnějším okraji rohovky a přechází na bělimu
Prostor mezi okem a víčkem tvoří spojivkový vak, ve kterém dochází k hromadění slz
Ústrojí slzní (apparatus lacrimalis) a slzy (lacrimae)
ze slzných žláz nad vnějším koutkem oka
Žlázy zvlhčují přední stěnu oka a slouží k ochraně před infekcí a před vniknutím mikrobů.
Slzy zvlhčují povrch oční koule, zlepšují vlastnosti rohovky a smývají z ní prach a škodlivé látky ze zevního prostředí
chrání rohovku před vysycháním
Slzy jsou vodové, obsahující malý podíl bílkovin a glukózy
Vyplavování slz podléhá i stavům emočním.
Slzy, které žlázy produkují, vtékají do slzného vaku a odtud slznými kanálky do dutiny nosní.
SLUCHOVÝ ORGÁN
uložen v kosti skalní – součást kosti spánkové, kostěný labyrint, blanitý labyrint – hlemýžď
adekvátní podnět = tlakové vlny
rychlost šíření zvuku ve vzduchu: 332 m/s
lidské ucho vnímá zvukové vlny o frekvenci 16 - 20 000 Hz
ve stáří klesá citlivost až na 5 000 Hz
hlasitost je dána velikostí amplitudy
barva (kvalita) tónu je dána počtem kmitů, vznikajících navíc na zvukové vlně
stavba ucha:
zevní ucho: boltec, zevní zvukovod
bubínek: membrána 0,1 mm silná
střední ucho: sluchové kůstky (kladívko, kovadlinka, třmínek), Eustachova trubice
vnitřní ucho: hlemýžď, polokruhovité chodby, sacculus a utriculus
hlemýžď: dvě membrány ho dělí po délce na 3 prostory
patro předsíňové (scala vestibuli)
patro střední (scala media)
patro bubínkové (scala tympani)
patro předsíňové a bubínkové obsahuje perilymfu
patro střední endolymfu a Cortiho orgán
perilymfa a endolymfa se liší obsahem iontů K a Na
třmínek nasedá na oválné okénko předsíňového patra
patro bubínkové končí u okrouhlého okénka, směřuje do Eustachovy trubice
přenos zvuku:
zevní zvukovod → rozkmitání bubínku → sluchové kůstky
oválné okénko → perilymfa předsíňového patra
Reissnerova membrána → endolymfa
tektoriální membrána → smyslové buňky Cortiho orgánu
bazální membrána → perilymfa bubínkového patra
okrouhlé okénko → Eustachova trubice
hlasitost zvuku – měrná jednotka: decibel
vady a choroby sluchového ústrojí:
hluchota
důsledek porušeného přenosu zvukových vln
ucpání zvukovodu ušním mazem
poškození bubínku
HMAT
reaguje na dotyk a tlak
receptory ve škáře vnímající:
tlak a tah (Vater-Paciniho tělíska; nestejná citlivost, v podkožním vazivu)
pohyb, hmat (Meissnerova tělíska)
ČICH
čichový epitel – horní část sliznice nosní dutiny
1 milión smyslových buněk na ploše 500 mm2
vysoká citlivost → nízký práh (k identifikaci nutná 50× vyšší koncentrace)
rychlá a úplná adaptace
informace do hypotalamu a limbického systému