3. Nebuněčné a prokaryotní organismy

…všechny mohou mít brvy nebo bičíky

Heterotrofní bakterie

• saprofytické – žijí na odumřelé živé hmotě, podílejí se na vracení látek do koloběhu přírody; většinou pracují v řetězcích

• parazitické – žijí v živých organismech, způsobují patogenní nemoci – záškrt, spála, angína, záněty plic,…

• symbiotické – pomáháme si vzájemně

  • v tlustém střevě, v dutině ústní

  • escherchia coli – v tlustém střevu – výroba vitaminu K + plyny

  • hlízkové bakterie – azotobakterie – poutají vzdušný N (na bobovinách)

Autotrofní bakterie (fotosyntéza nebo chemosyntéza)

• nitrogenní bakterie – váží N z půdy a přeměňují ho na org. látky (kořeny rostlin – viz. výše)

• nitrifikační bakterie – aerobní bakterie přeměňující amoniak na dusičnany a dusitany (uvolnění E)

• denitrifikační bakterie – anaerobní bakterie redukující dusičnany na plynný dusík nebo amoniak

Uspořádání bičíků na povrchu bakterií

• monotricha – jeden bičík

• peritricha – rovnoměrně rozmístěné bičíky na povrchu

• lofotricha – víc bičíků na jednom konci

• amfitricha – víc bičíků na dvou koncích

Rozdělení podle stavby buněčných stěn

• grampozitivní bakterie – buněčná stěna tvořená silnou vrstvou peptidoglykanu (mureinu), je barvitelná (zadržuje spec. barvivo), nedobarvuje se organickými rozpouštědly

• gramnegativní bakterie – nad tenkou vrstvou peptidoglykanu mají vnější membránu tvořenou proteiny, lipopolysacharidy a lipoproteidy, barvivo se z buněčné stěny vymývá

Zástupci

• Salmonella typhi (salmonelosa, tyfus)

• Mycobacterium tuberculosis (TBC)

• Treponema pallidum (syfilis)

• Neisseria (kapavka), Clostridium tetani (tetanus)

• Yersinia pestis (mor), Borrelia burgdorferi (borelióza)

• Vibrio cholerae (cholera)

• Staphylococcus aureus – hnisání ran

• Streptokoky – angína, spála, zánět plic

Oddělení: Sinice (Cyanophyta)

• jedny z nejstarších organismů – 3,5 mld. let

• fototrofní (schopná fotosyntézy) prokaryota

• obsahují fotosyntetické pigmenty  vchlípením a doškrcením od cytoplazmatické membrány vznikl systém tylakoidů (poprvé) s chlorofylem a, dále sinice obsahují jiná asimilační barviva, ß-karoten a proteinová barviva – fykocyan (modrý), fykoerytrin (červený)

• zásobní látkou je sinicový škrob

• schopné žít ve vodě (součást planktonu), při fotosyntéze výroba kyslíku (do té doby byla Země bez kyslíku)

• při přemnožení tvoří povlak na povrchu stojatých vod (tzv. vodní květ)

• patří k nejodolnějším organismům, mohou žít v horkých pramenech, na skalách, v horninách, na pouštích, v ledovcích, (-40 - +90 stupňů)… mohou být přítomny v lišejníku

• významní producenti kyslíku, vážou plynný dusík v půdě

• do vody často vylučují toxické látky – mohou u lidí vyvolávat alergickou reakci

• jednobuněčné nebo tvoří vlákna

• na povrchu vytvářejí slizovité pochvy – intenzivní obrana, tvorba kolonií

• rozmnožují se přehrádečným (příčným) dělením, pomocí hormogonií (několikabuněčná vlákna, která se oddělují od mateřského vlákna a dorůstají v nové) nebo fragmentací stélky (odpadávání kousků stélky od mateřské rostliny)

• vytvářejí klidové spory – akinety – vzniknou spojením několika vegetativních buněk a vytvořením tlusté buněčné stěny  klíčí  jejich obsah se přemění v hormogonii