Buňka a dědičnost

- nerozliš. mitózu, replikace DNA  rozdělení cytoplazmy

- nese 3 500 genů

- ve 2 místech připoután k plazmatické membráně

PLAZMIDY

- DNA – plazmidová, 1 000 x menší, 3-4 geny

- sada genů není haploidní, gen obsažen i vícekrát, buňka může mít 1 typ plazmidů vícekrát

- díky nim stoupá variabilita ( plazmidy – hl. zdroj genetic. variability)

EPIZOMÁLNÍ PLAZMIDY = schopnost včleňovat se a vyčleňovat se z nukleotidu

KONJUGATIVNÍ PLAZMIDY = schopnost přelézat z buňky do buňky

- můžou mít i obě vlastnosti, nevylučuje se ,že když je epiz., že nemůže být i konjugativní

- variabilita (2 děje) – MUTACE – upevní se vlastnost nebo je letální – neuplatní se a zahyne

- SELEKCE – výměna částí DNA mezi buňkami

- 3 jevy: (výměna DNA – plazmidy nebo plazmidy s kouskem jaderné informace)

1) TRANSFORMACE – jev kdy z jedné buňky vnikne molekula DNA do druhé buňky

- do bakteriální buňky vnikne DNA z jiné

- spontánně nebo genovým inženýrstvím

- při průniku dvoušroubovice 1 řetězec se degraduje a musí si buňka dotvořit ten zbytek na zákl. komplementarity

- týká se všech plamidů

2) KONJUGACE –

- takto mohou přestupovat jen konjug. plazmidy

- buňka má na povrchu specifické receptory = fimbrie – složení fimbrií je zakódované v plazmidech

FIMBRIE – jsou specifické pro urč. druh plazmidu – bílkovinné vlákénko

 2 buňky se spojují pomocí fimbrií  vytvoří se tunel  proleze jím konjug. plazmid a zároveň se replikuje (1. ho ztrácí, 1 kopii si nechá a 1 posílá sousedovi)

- často je i epizomál. - plazmid vleze sám a nese s sebou několik jad. genů (částí nukleotidu) – nepřeleze to celý – buňky u sebe dlouho nevydrží

- mezi jadernými částmi může docházet k rekombinacím  nové kombinace genu

- zaznamenány i mezidruhové výměny

- paradox – závody ve zbrojení s léky nemůžou nikdy vyhrát – oni jsou vždy krůček za námi

3) TRANSDUKCE –

- souvisí s bakteriofágy – do kapsidy virionu může uzavřít i kus bakteriál. DNA

- plazmatic. DNA, jaderná, nukleoidová,… DNA

ŘÍZENÍ METABOLISMU PROKARYOT

- exprese genu – cesta od molekulárního základu k fenotypovému projevu

- zač. proteosyntézou  bílkovina  enzymová reakce řídí vlastnost

- u bakterií probíhá stejně – záleží na kvalitě bílkovin – řídí konkrétní reakce

- geny sdruženy do peronů

- metabolit. dráha – sled reakcí, kt. na sebe navazují

OPERON = část DNA nese geny pro jedn met. dráhu

(když metab. 5 kroků  operon 5 genů)

STRUKTURNÍ GENY = každý z nich kóduje urč. bílkovinu – 1 2 3 4 5

- zač. úsek, část předtím - REGULAČNÍ ČÁST – spec. geny – nejsou strukturní

- vliv na to, jestli se bude nebo nebude přepisovat

- vš. nebo nic, jo nebo ne

- to eukaryotic. nemá

- 3 geny – R P O

R – regulační gen – kóduje nepresorickou bílkovinu – ta potlačuje přepis operonu