Oběhová soustava

Aorta

• aorta vzestupná – z ní odstupují dvě věnčité tepny

• oblouk aorty – odstupují z něj:

• kmen hlavopažní – pravá společná krkavice + pravá tepna podklíčková

• levá společná krkavice

• levá podklíčková tepna, krkavice vedou do hlavy, podklíčkové tepny do horních končetin

• aorta sestupná – sestupuje podél páteře a má tyto části :

• aorta hrudní – odstupují z ní tepny vedoucí k jícnu, průduškám, osrdečníku a tepny mezižeberní

• aorta břišní – odstupují z ní tepny vedoucí k ledvinám, pohlavním orgánům, játrům, slezině, slinivce, žaludku, střevům, …

• tepny kyčelní – větví se na tepny sestupující do dolních končetin a na tepny vedoucí krev do dělohy, konečníku a močového měchýře

Žíly (velkého oběhu)

• z horní končetiny: žíla podklíčková + žíla hrdelní + 2 žíly hlavopažní ……vedou do horní duté žíly – ta ústí do pravé síně

• z dolní končetiny: žíly kyčelní….spojují se a vedou do dolní duté žíly – ta ústí do pravé síně

Součástí velkého oběhu jsou i oběhy dílčí – např. ledvinový, vrátnicový.

Vrátnicový oběh začíná sítí vlásečnic ve stěnách žaludku, střeva, sleziny a slinivky břišní – z nich se krev sbírá do vrátnicové žíly – ta vede do jater. Z jater je krev odváděná jaterní žilou do dolní duté žíly (vede pak odkysličenou krev do srdce – do pravé síně).

Soustava cév

1. Tepny – vedou krev ze srdce (vystupují z komor), jsou pružné – musí odolávat velkému tlaku krve. Stavba stěny tepen: vnitřní epiteliální výstelka (endotel) + střední vrstva z hladké svaloviny + vnější vrstva z pojiva a vaziva. Největší tepnou v těle je aorta = srdečnice.

2. Žíly – přivádějí krev do srdce (vstupují do síní). Stěna má stejné složení jako u tepen, ale méně svaloviny, jsou méně pružné. Krev v žilách se pohybuje pasivně.

3. Cévy spojovací

   1. Arteriovenózní spojky – spojují tepny a žíly, mají chlopně, regulují průtok krve vlásečnicemi

   2. Arteriovenózní anastomózy – spojují malé žilky a tepénky

   3. Kapiláry = vlásečnice – velmi drobné a krátké, ale tvoří velkou síť, mají jen jednovrstevnou stěnu, spojují tepny a žíly, umožňují výměnu látek mezi krví a tkáňovým mokem (na principu difúze)

Choroby cévní soustavy:

• Ischemická choroba srdeční - onemocnění, při kterém se ukládají aterosklerotické pláty v koronárních tepnách, kde jsou příčinou sníženého průtoku krve v srdečním svalu (myokardu), který pak trpí tzv. nedokrevností - ischemií.

• Klinickým projevem tohoto nepoměru mezi dodávkou a poptávkou kyslíku je bolest na hrudi – angina pectoris – projevuje se záchvaty bolesti pod hrudní kostí vystřelujícícmi nejčastěji do levé ruky (stenokardie).

• Konečné stadium ischemické choroby srdeční je infarkt myokardu – nekróza části srdeční svaloviny. Projevuje se silnou bolestí na hrudi, úzkostí, pocením. Od anginy pectoris se liší tím, že AP spontánně ustupuje, ale IM ne.