Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!






Oběhová soustava

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (914 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

řišní – odstupují z ní tepny vedoucí k ledvinám, pohlavním orgánům, játrům, slezině, slinivce, žaludku, střevům, … tepny kyčelní – větví se na tepny sestupující do dolních končetin a na tepny vedoucí krev do dělohy, konečníku a močového měchýře Žíly (velkého oběhu) z horní končetiny: žíla podklíčková + žíla hrdelní + 2 žíly hlavopažní ……vedou do horní duté žíly – ta ústí do pravé síně z dolní končetiny: žíly kyčelní….spojují se a vedou do dolní duté žíly – ta ústí do pravé síně Součástí velkého oběhu jsou i oběhy dílčí – např. ledvinový, vrátnicový. Vrátnicový oběhzačíná sítí vlásečnic ve stěnách žaludku, střeva, sleziny a slinivky břišní – z nich se krev sbírá do vrátnicové žíly – ta vede do jater. Z jater je krev odváděná jaterní žilou do dolní duté žíly (vede pak odkysličenou krev do srdce – do pravé síně). Soustava cév Tepny – vedou krev ze srdce (vystupují z komor), jsou pružné – musí odolávat velkému tlaku krve. Stavba stěny tepen: vnitřní epiteliální výstelka (endotel) + střední vrstva z hladké svaloviny + vnější vrstva z pojiva a vaziva. Největší tepnou v těle je aorta = srdečnice. Žíly– přivádějí krev do srdce (vstupují do síní). Stěna má stejné složení jako u tepen, ale méně svaloviny, jsou méně pružné. Krev v žilách se pohybuje pasivně. Cévy spojovací Arteriovenózní spojky – spojují tepny a žíly, mají chlopně, regulují průtok krve vlásečnicemi Arteriovenózní anastomózy – spojují malé žilky a tepénky Kapiláry = vlásečnice – velmi drobné a krátké, ale tvoří velkou síť, mají jen jednovrstevnou stěnu, spojují tepny a žíly, umožňují výměnu látek mezi krví a tkáňovým mokem (na principu difúze) Choroby cévní soustavy: Ischemická choroba srdeční- onemocnění, při kterém se ukládají aterosklerotické pláty v koronárních tepnách, kde jsou příčinou sníženého průtoku krve v srdečním svalu (myokardu), který pak trpí tzv.nedokrevností - ischemií. Klinickým projevem tohoto nepoměru mezi dodávkou a poptávkou kyslíku je bolest na hrudi –angina pectoris –projevuje se záchvaty bolesti pod hrudní kostí vystřelujícícmi nejčastěji do levé ruky (stenokardie). Konečné stadium ischemické choroby srdeční jeinfarkt myokardu –nekróza části srdeční svaloviny. Projevuje se silnou bolestí na hrudi, úzkostí, pocením. Od anginy pectoris se liší tím, že AP spontánně ustupuje, ale IM ne. arterioskleróza (ukládání cholesterolu ve stěnách cév, dochází k jejich ucpání) křečové žíly (tzv. varixy – patologické rozšíření žil a v nich dochází k městnání krve) hypertenze (vysoký krevní tlak) poranění velkých cév (možnost vykrvácení – ohrožení života při náhlé ztrátě krve 1,5 l nebo při pomalém krvácení 2,5 l) žilní trombóza - stav, kdy se z nějaké příčiny vytvoří uvnitř žíly krevní sraženina – trombus, která žilní řečiště buď úplně či částečně ucpe. Nejčastěji vzniká v oblasti hlubokých žil dolních končetin, ale může postihnout i žíly na paži nebo velké žíly v hrudní a břišní dutině. Následkem uzávěru žilního řečiště nemůže krev proudit postiženým úsekem, a tak se hromadí před překážkou a snaží si hledat cesty jiným, zejména povrchním řečištěm (důsledek: otok končetiny, zarudnutí a bolestivost). Může dojít k oddělení krevní sraženiny v postiženém žilním úseku, která je pak krevním řečištěm odnesena do malého oběhu, kde může ucpat některou z plicních cév, a tak dochází k rozvojiplicní embolie, která je spojena s náhle vzniklou dušností a bolestí na hrudi s častou následnou smrtí. Obecně platí, že čím blíže k srdci trombóza vznikne, tím je riziko embolie vyšší.

Témata, do kterých materiál patří