Cytologie
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
translace mRNA probíhá v eukaryotických buňkách v cytoplazmě, v mitochondriích a chloroplastech na ribozomech, které jsou trojího typu:
1. cytoplazmatické ribozomy, které se nacházejí v cytoplazmě všech eukaryot
2. ribozomy mitochondrií, které jsou jen v mitochondriích
3. ribozomy chloroplastů, které jsou jen v chloroplastech
STAVBA BUNĚK
biologické membrány
tvořené lipidovou dvojvrstvou nepropustnou pro polární molekuly
funkce membrány: udržet nízkou entropii (neuspořádanost) systému, izolovat jednotlivá specifická prostředí buňky (kompartmentalizace), interface s prostředím (buněčná komunikace, transport, připojení do mezibuněčné hmoty)
struktura membrány:
membránové (fosfo)lipidy jsou amfipatické molekuly (= mají polární a nepolární část)
nepolární (hydrofobní) část (dlouhé řetězce mastných kyselin) směřuje dovnitř dvojvrstvy a je příčinou nepropustnosti membrány pro polární látky
polární část (glycerolfosfátová „čepička“) je v kontaktu s okolním vodným prostředním
membránové proteiny buď prochází skrz membránu (integrální membránové proteiny) nebo jsou k ní pouze z jedné strany připojeny (povrchové membránové proteiny)
funkce: strukturální proteiny, transportní proteiny (kanály, přenašeče), receptorové proteiny (přenos signálu), metabolické komplexy (dýchací řetězec)
membrány dále obsahují cholesterol (strukturní funkce), glykoproteiny (antigenní vlastnosti), glykolipidy (v rostlinách)
chování biologické membrány popisuje model tekuté mozaiky (Singer a Nicolson, 1972 – animace)
zdá se, že od plazmatické membrány lze odvodit všechny další membránové struktury, které v buňkách nacházíme: mezozomy bakterií (vchlípeniny) a membánové organely eukaryot
membránové organely
bohatší členění membrány nacházíme u prokaryotických organismů pouze výjimečně u fotoautotrofů
u eukaryot rozeznáváme mnoho membránových organel různého původu a s různou funkcí:
organely sekreční dráhy – odvozeny od plazmatické membrány buňky
semiautonomní organely – endosymbiotický původ (vlastní kruhová DNA a proteosyntetický aparát – podobné bakteriálním předkům, ovšem došlo k transferu části genů do jádra hostitelské buňky)
endoplazmatické retikulum (zkr. ER)
syntéza membránových lipidů a proteinů pro ostatní organely
cisterny uloženy většinou koncentricky kolem jádra ve vnitřní cytoplazmě
dva typy: (1) drsné/hrubé ER – na povrch přisedají ribozomy, syntéza bílkovin, (2) hladké ER – bez ribozomů, např. syntéza steroidních hormonů
jaderný obal (angl. nuclear envelope)
kulovitá cisterna přímo spojená s hrubým endoplasmatickým retikulem
tvořený dvěma dvojvrstvami fosfolipidů (tedy dvojitá membrána, celkem čtyři vrstvy fosfolipidů)
vnější membrána nese ribozómy, vnitřní je hladká a asociovaná s jadernými laminy (intermediální filamenta)