Cytologie
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
proto buňky vně sebe produkují ještě další ochranné vrstvy:
bakterie – buněčná stěna (peptidoglykan, u gramnegativních lipopolysacharidy, u grampozitivních kyselina teikoová), glykokalyx (lepkavý povrch tvořený cukernými řetězci), slizovitá pochva u sinic, fimbrie (syn. pilus, uplatňují se při bakteriální konjugaci)
archea – buněčná stěna (pseudopeptidoglykan)
houby – buněčná stěna (hlavní složkou chitin × u kvasinek glukan a manan)
rostliny – buněčná stěna (hlavní složkou celulóza založená na glukóze, dále hemicelulózy a pektiny v dřevnatějících částech i lignin)
do povrchových struktur je také kotven bičík, který slouží jako orgán pohybu
bakteriální bičík je tvořený proteinem flagelinem a poháněný jest proudem protonů
eukaryotický bičík je mikrotubulární strukturou s typickým vzorcem 9×2 + 2 vlákna, prakticky jde o prodlouženou cilii (brvu)
Příjem a výdej látek
Transport malých molekul a iontů
Pasivní přesun – bez vydání energie ve směru koncentračního spádu (z místa s vysokou koncentrací do místa s nižší koncentrací)
Volná difuze
Pomocí bílkovinných přenašečů zabudovaných do membrány (iontové kanálky)
Aktivní přesun – pomocí přenašečů – přesun proti směru koncentračního spádu (látka je přenesena z míst s nižší koncentrací do místa s větší koncentrací)
ATP se musí dodávat
Transport makromolekul
Endocytóza – buňka pohlcuje látky ze svého okolí
Fagocytóza - buňka přijímá pevné částice (bakterie, sinice..) ) pomocí panožek – vytváří aktivně – částečku obklopí a uzavře
Pinocytóza – buňka přijímá tekuté látky (tukové kapičky) vchlípí se do cytoplazmatické membrány
Exocytóza – vylučování látek z buňky – transportní měchýřek (z membrány ER) – Golgiho komplex – cytoplazmatická membrána
DĚLENÍ BUNĚK
dělení jaderné - zahrnuje rozdělení jádra
dělení buněčné - zahrnuje rozdělení buňky
Amitóza
buňka se pouze zaškrtí
nezávisí na přesném rozdělení chromozómů
nekontrolované bujení (nádory, apod.)
Mitóza
většina dělení, ke kterým v buňkách organismů dochází
nemění se počet chromozómů (počet chromozómů mateřské buňky = počet chromozómů dceřiné buňky)
fáze mitózy:
profáze – centriola se rozdělí, jedna z nich přejde k opačnému pólu, rozpustí se jaderná membrána a jadérko, probíhá spiralizace chromozómů, vytvoření dělícího vřeténka (z mikrotubulů - inhibováno jedem kolchicinem z ocúnu)
metafáze – chromozómy se rovnají do rovníkové roviny dělícího vřeténka, připojí se centromerami na mikrotubuly dělícího vřeténka; centromery se podélně rozštěpí
anafáze – mikrotubuly se zkracují, chromatidy rozštěpených chromozómů jsou taženy k opačným pólům
telofáze – začíná cytokineze (= vlastní dělení buňky), vytvoření jaderné membrány a jadérka dceřiných buněk