Organismy a prostředí

6. ORGANISMY A PROSTŘEDÍ

Základní vlastnosti:

• dráždivost

  • reakce na podněty

  • stálost vnitřního prostředí (homeostáza)

• dědičnost

  • genetická informace (DNA, RNA)

  • schopnost replikace nukleové kyseliny

• rozmnožování

  • pohlavní (♂ + ♀ buňky)

  • nepohlavní (vznikají specifické nepohlavní rozmnožovací částice)

  • vegetativní (potomek vzniká z těla rodiče, de facto je to jeho klon)

    • z hlediska evoluce je nejvýhodnější pohlavní rozmnožování (kombinace genetické informace)

    • výhody nepohlavního a vegetativního rozmnožování: je rychlejší, produkuje více jedinců

• metabolismus

  • látkový, energetický

  • rozdělení organismů podle typu výživy a metabolismu

    • autotrofní org. – přeměna anorganických látek na organické - Fotolitotrofie, Chemolitotrofie

    • heterotrofní org. – živí se pouze organickými látkami - Fotoorganotrofie, Chemoorganotrofie

• vývoj

  • ontogeneze (vývoj jedince)

  • fylogeneze (vývoj druhu)

• růst

  • omezen délkou života a geny

EKOLOGIE = nauka o vztahu mezi organismy a prostředím a mezi organismy navzájem
- organismus je otevřený systém (výměna energií, látek, informací)

• důležitá schopnost

  • adaptace = přizpůsobování se novým podmínkám

  • tolerance = schopnost daného organismu vyrovnávat se s působením ekologických činitelů

• životní podmínky:

  • abiotické (světlo, teplo, voda, vzduch, horniny/půda)

  • biotické (ostatní organismy a vztahy s nimi)

ORGANISMUS A PROSTŘEDÍ

• ekologická valence = rozmezí podmínek, v nichž je organismus schopen existovat

  • druhy stenoekní – úzká ekologická valence (mohou sloužit jako bioindikátory)

  • druhy euryekní – širší ekologická valence (značná adaptabilita, časem vznikají [stále v rámci jednoho druhu] trochu odlišné ekotypy → za určitých podmínek může vést i ke vzniku nového druhu)

• areál = území, kde se organismus vyskytuje – buď primární (původní = autochtonní druh), nebo sekundární (zavlečený = alochtonní druh)

  • kosmopolit – široký areál výskytu

  • endemit – malý areál výskytu

  • relikt – zbytek druhu na určitém území (např. ostružiník moruška v Krkonoších)

    • krkonošské glaciální relikty: lomikámen sněžný, kontryhel mlhový, ostřice zaplavovaná, rašeliník Lindbergův, vrba laponská, všivec sudetský, zimolez severní

ABIOTICKÉ A BIOTICKÉ FAKTORY PROSTŘEDÍ

Sluneční záření, světlo

• hlavní zdroj energie pro život

• ultrafialové záření

  • z 90 % zachyceno ozonosférou, tvorba vitaminu D v kůži člověka, brzdí růst rostlin, mutagen

• viditelné světlo

  • intenzita a délka osvětlení, fotoperiodismus, zdroj energie k fotosyntéze, orientace zrakem u živočichů, vliv na zbarvení a na aktivitu živočichů, řídí biorytmy

• infračervené záření

  • jeden ze zdrojů tepla pro organismy

Teplo

• zdroje: infračervené záření, teplo přijaté od okolí, teplo uvolněné při metabolismu

• teplotní optimum u většiny rostlin a živočichů: 15–30 °C

• eurytermní organismy = snesou velké výkyvy teplot – vyskytují se v různých zeměpisných šířkách (rozmezí od –5 °C do +55 °C)

• stenotermní organismy = snesou malé kolísání teplot:

  • teplomilné (banánovník, žirafa)

  • chladnomilné (sob, tučňák, vrba)

  • v některých případech až extrémofilové:

    • psychrofilní – např. spory některých bakterií vydrží až –271 °C

    • termofilní – např. pro bakterie horkých podmořských pramenů je optimum kolem 100 °C