Regulace genové exprese

aktivační proteiny mohou být navázány až tisíce nukleotidových párů daleko od promotoru a mohou ovlivňovat expresi genu nezávisle na tom, jestli jsou před/za genem

DNA mezi enhancerem a promotorem stočena do smyčky → umožněn kontakt aktivátoru a RNA-polymerázy (nebo 1 z obecných transkripčních faktorů) na promotoru

aktivátory usnadňují vznik transkripčního iniciačního komplexu × represory jeho vznik zpomalují/blokují

eukaryotní regulační proteiny se vážou na sekvence, které jsou ekvivalentní k operátorům (represory) a aktivátor-vazebným sekvencím (aktivátory) u prokaryot

Kombinační kontrola

• regulační proteiny nejsou funkčně samostatné jednotky → tvoří komplexy regulačních proteinů (pozitivní i negativní regulační proteiny)

• většina DNA mezi regulačními sekvencemi má pouze roli mezerníku (není rozpoznávána žádným regulačním proteinem) – různé ohyby, smyčky → i vzdálená místa mohou být ve skutečnosti velmi blízko

• regulační proteiny + poloha jimi rozpoznávaných regulačních sekvencí vzhledem k promotoru se liší gen od genu

• exprese různých genů může být řízena 1 regulačním proteinem

  • pokud chybí protein potřebný striktně → transkripce neproběhne

  • 1 regulační protein může mít rozhodující vliv na zapnutí/vypnutí konkrétního genu doplněním kombinace proteinů → pokud několik genů obsahuje sekvenci rozpoznávanou stejným regulačním proteinem, může ovlivnit všechny tyto geny

  • např. glukokortikoidový receptor (= regulační protein) – pokud se na něj naváže glukokortikoidový hormon → tento receptor se může navázat na regulační oblast na DNA v několika genech

• jeden regulační protein může spustit tvorbu celého orgánu

  • např. gen eyeless nezbytný pro vývoj oka v hlavové části u drosofily

  • pokus: gen eyeless vložen do segmentu pro vývoj nohy → vzniklo oko na noze