Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Sinice, pletiva

PDF
Stáhnout kompletní materiál zdarma (117,92 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.

1 SINICE (Cyanobacteria) - oddělení sinice spolu s bakteriemi patří do domény BAKTERIE - jsou to prokaryotní fotoautotrofní organismy (bakterie) – mají schopnost fotosyntézy Stavba buňky sinice je podobná bakterii: - obsahuje jadernou hmotu (DNA), cytosol, ribozomy, cytoplazmatickou membránu, vícevrstevnou buněčnou stěnu bez bičíků, na povrchu slizové pouzdro - v cytosolu navíc membránové tylakoidy se zrníčky fotosyntetických barviv – chlorofyl a (zelené), fykocyanin (modré), fykoerytrin (červené), β-karoten (oranžové) - zásobní látkou je sinicový škrob v cytosolu Rozmnožování sinic: - jednobuněčné se množí příčným dělením, dceřiné buňky se často neoddělí a tvoří kolonie - vláknité se množí oddělením krátkého vlákna = hormogonie, od mateřského vlákna - klidové spory sinic se nazývají akinety – několik buněk se ztloustlou buněčnou stěnou, které za příznivých podmínek vyklíčí v hormogoni , která doroste Výskyt: odolné i v extrémních podmínkách (horké prameny, ledovce, pouště, skály) Zástupci sinic: Jednořadka (Nostoc) – součást lišejníku v symbióze s houbou, v Číně potrava. Anabaena – vláknitá, váže vzdušný dusík, zúrodňuje rýžová pole v Asii. Microcystis – tvoří kolonie, nejrozšířenější, při přemnožení vytváří nebezpečný „vodní květ“. Spirulina – výroba vitaminových tablet s vysokým obsahem bílkovin, v Africe potrava. Význam sinic: - nejstarší fotosyntetizující organismy, které se už 3 mld. let podílí na zvyšování podílu O2 v atmosféře; ukládáním CaCO3 do stěn sinic vznikly v mořích hřibovité stromatolity - některé fixují vzdušný dusík (na amoniak), jiné žijí v symbióze (vznik chloroplastů) - sušené sinice jako potrava člověka nebo krmivo pro zvířata - „pionýrské organismy“ – průkopníci, kteří mezi prvními obsazují neosídlená stanoviště 2 - „vodní květ“ – zelené zbarvení vod v důsledku přemnožení sinic během léta, důvodem je vyšší teplota a znečištění vody živinami (hl. fosforem), toxiny vyvolávají alergické reakce II. DOMÉNA ARCHEA (Archaea) - prokaryontní jednobuň. mikroorganismy podobné bakteriím, ale vývojově bližší eukaryím - patří k nejstarším formám života (3,5 mld. let) a dnes obývají extrémní prostředí (vysoké teploty, silně kyselé nebo zásadité pH, vysoká koncentrace solí, bezkyslíkaté prostředí) - od bakterií se liší např. stavbou buněčné stěny a tvorbou bílkovin na ribozomech - patří sem např. methanové, halofilní a termoacidofilní archebakterie 3 ROSTLINY - VNITŘNÍ STAVBA TĚLA ROSTLINNÁ PLETIVA - soubory buněk stejné velikosti, tvaru, stavby a vykonávající stejnou funkci Rozdělení pletiv podle způsobu vzniku: a) Pravá pletiva – vznikla buněčným dělením, po kterém buňky zůstávají navzájem spojené. b) Nepravá pletiva – vznikla druhotným seskupením původně volných buněk. Rozdělení pletiv podle schopnosti dělení: a) Dělivá pletiva = meristémy – mají zachovanou schopnost dělení buněk. b) Trvalá pletiva – vznikla z dělivých pletiv, jsou tvořena z funkčně rozlišených buněk, které schopnost se dělit již ztratily. Rozdělení pletiv podle tvaru buněk a tloušťky buněčné stěny: a) Parenchym – tenkostěnné buňky s mnoha mezibuněčnými prostory (intercelulárami): - palisádový parenchym – rovnoběžně protáhlé buňky např. v listech - mezenchym – kulovité buňky v mladých částech rostlin - aerenchym – buňky s velkými mezibuň. prostory vyplněnými vzduchem u vodních rostlin b) Prozenchym – podélně protáhlé buňky s šikmými příčnými přehrádkami bez mezibuněčných prostor, např. v cévních svazcích. c) Kolenchym – tenkostěnné buňky nejčastěji ztloustlé v rozích, např. ve stoncích. d) Sklerenchym – silně ztloustlé buněčné stěny prostoupené plazmodezmy, buňky brzy odumírají a mají funkci mechanické opory, např. v dužině hrušky. SYSTÉMY PLETIV - podle vykonávané funkce se u vyšších rostlin rozlišují 4 základní systémy pletiv: 1) PLETIVA DĚLIVÁ = MERISTÉMY - buňky se neustále dělí a umožňují růst rostliny po celý život - buňky jsou parenchymatické, malé, tenkostěnné s velkými jádry; rozlišují se: a) primární meristém (prvotní dělivé pletivo) – vyskytují se ve vzrostném vrcholu stonků, kořenů a v růstových zónách listů b) sekundární meristém (druhotné dělivé pletivo) – vzniká obnovením dělivé funkce trvalých pletiv a patří k nim: - kambium – jeho činností vznikají druhotná vodivá pletiva dřevo a lýko - felogen – jeho činností vzniká druhotná kůra (druhotné krycí pletivo) - kalus – hojivé pletivo 4 2) PLETIVA KRYCÍ - pokrývají povrch rostliny a chrání ji, zprostředkovávají výměnu látek s prostředím a) Pokožka – tvořena jednou vrstvou buněk, které jsou ploché, dlaždicovité, bez mezibuněčných prostorů a chloroplastů; pokožka na nadzemních orgánech = epidermis; pokožka na kořenech = rhizodermis; na povrchu pokožky je kutikula – vrstva tvořená kutinem tukové a voskové povahy, která chrání rostlinu před ztrátou vody výparem. b) Průduchy = stomata – struktury v pokožce regulující výměnu plynů (CO2 a O2) a vypařování vody; průduch tvoří dvě svěrací buňky ledvinovitého tvaru se štěrbinou uprostřed (čím více vody je v buňkách, tím větší je turgor a průduch se otevírá); nejvíce průduchů je na spodní straně listů. c) Vodní skuliny = hydatody – podobná stavba jako průduch bez možnosti se uzavírat, vytlačují přebytečnou kapalnou vodu – jev se nazývá gutace. d) Chlupy = trichomy – dlouhé výčnělky na pokožce rostlin; podle funkce se dělí na: krycí (ochranná funkce před přehřátím, šíření semen), žláznaté (na konci je váček s tekutinou – silice, pryskyřice, enzymy), žahavé (lahvicovitý tvar s křehkou křemičitou špičkou, po odlomení se uvolní dráždivá tekutina). e) Korek = druhotná kůra – u zdřevnatělých stonků nahrazuje pokožku, je t

Témata, do kterých materiál patří