1.19. Nervova soustava
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
funkce: tvorba a přenos nervových signálů
stavba: TĚLO s jádrem a cytoplazmou (neuroplazma), z těla vychází nervová vlákna
DENDRITY = krátké výběžky těla vyskytující se ve větším počtu
funkce: příjem signálů z jiných nervových a smyslových buněk, vedou el. impulz z vnějšku do nitra neuronu
VLÁKNA DOSTŘEDIVÁ
AXON (NEURIT) = delší výběžek, z každého neuronu vychází pouze 1 axon
funkce: vede el. impulz z nervové buňky do jiného neuronu, nebo jiné tkáně
DOSTŘEDIVÉ VLÁKNO
obalen MYELINOVOU POCHVOU (obsahuje myelin= tuková substance, izolační vrstva, která zabraňuje samovolným přeskokům vzruchu z axonu na axon) se Schwannovými buňkami (vyživují), pochva je přerušována tzv. RANVIEROVÝMI ZÁŘEZY
axon vystupuje z těla buňky na místě tzv. INICIÁLNÍ SEGMENT
Neurony jsou mezi sebou vzájemně propojeny spoji = SYNAPSEMI – axodendritická, axiomatická s.
Neurony vyžadují pravidelný přísun glukózy, živin a je pro ně nutné dostatečné zásobení kyslíkem (po 4-6 min. bez kyslíku nastává mozková smrt)
Nervová tkáň nemá schopnost regenerace – počet neuronů se po narození již nezvyšuje, zaniklé neuron již nelze doplnit novými (pouze přeťatý neurit se může regenerovat)
Dělení neuronů dle funkce:
SENZORICKÉ (smyslové) neurony = neurony DOSTŘEDIVÉ (AFERENTNÍ) součást periferního nervstva, vedou signály ze smyslových orgánů → CNS
INTERNEURONY = všechny neurony, které jsou součástí CNS
MOTORICKÉ (hybné) neurony = neurony ODSTŘEDIVÉ (EFERENTNÍ) součást periferního nervstva, vedou signály z CNS → efektorovým orgánům
NEUROGLIE (GLIOVÉ BUŇKY) = vyživují neurony, některé jsou schopny fagocytózy (nejsou schopné přenášet a vytvářet vzruchy (součást CNS)
PŘENOS NERVOVÉHO VZRUCHU
vzruch (=el. impulz) se vytváří jako změna el. napětí – vzruch se vytváří v důsledku podráždění podnětem z vnějšího/ vnitřního prostředí, který musí mít minimální PRAHOVOU hodnotu
přenáší se skokem, v jednom směru, z axon neuronu na dendrit/ tělo jiného neuronu, který je spojen s prvním neuronem SYNAPSÍ
k přenosu vzruchu dochází na základě rozdílných potenciálů vně a uvnitř nervového vlákna →mezi vnitřním a vnější prostředím je tzv. KLIDOVÝ POTENCIÁL = na vnitřní straně se vytváří záporný náboj, větší koncentrace K+ iontů/ na vnější kladný náboj, větší koncentrace NA+ (= POLARIZOVANÁ MEMBRÁNA)
přechod iontů z vnějšího a vnitřního prostředí se uskutečňuje díky tzv. IONTOVÝM KANÁLŮM
při průchodu vzruchu se otevřou KANÁLY PRO SODNÉ IONTY, které vnikají do vnitřku vlákna a dochází k tzv. DEPOLARIZACI MEMBRÁNY – k ní dochází pouze v Ranvierových zářezech, jejichž membrána je vybavena bohatě iontovými kanály
vzniká AKČNÍ POTENCIÁL – vnitřní strana membrány získává dočasně kladný náboj/ vnější dočasně záporný náboj
později dochází k otevření KANÁLŮ PRO DRASELNÉ IONTY, čímž dochází k REPOLARIZACI = obnovení původního koncentračního rozdělení iontů, činností SODÍKO-DRASLÍKOVÉ PUMPY dochází k obnovení stejného původního rozložení iontů = tj. pumpa odčerpá sodné ionty zpět do vnějšího prostředí a draselné ionty zpět do vnitřního prostředí – nutná potřeba ATP
neurony se při synapsi nedotýkají přímo – mezi nimi je SYNAPTICKÁ ŠTĚRBINA – vzruch ve formě akčního potenciálu, který dospěje na konec axonu, způsobí, že se ze zvláštních váčků nervového zakončení uvolní chemická látky tzv. NEUROTRANSMITER (MEDIÁTOR) – př. ACETYLCHOLIN, NORADRENALIN (tvoří se ve dřeni nadledvin), ten se vylévá do synaptické štěrbiny – po vazbě neurotransmiteru na receptor membrány dalšího neuronu se mění opět potenciál membrány
podle šíření vzruchu rozlišujeme: