1. Buňka
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
plochy), semiautonomní organely - mají vlastní kruhovou DNA ve formě nukleoidu, vlastní ribozomy,
syntetizují vlastní bílkoviny (vznik pohlcením prokaryotického organismu), spotřebovávají O2 - centrum
buněčného dýchání (energetické centrum) v 1 buňce až několik tisíc
lysozomy
váčky, ve kterých probíhá buněčné trávení, obsahují enzymy
plastidy
pouze u rostlinné buňky, semiautonomní organely - vlastní DNA, mnohem větší než mitochondrie na povrchu 2 membrány, vnitřní membránový systém - thylakoidy (v nich barviva), ty se spojují v
grana (prostor mezi grany - stroma)
chloroplasty - barvivo chlorofyl (fotosynteticky aktivní)
chromoplasty - karoteny (červená) a xantofyly (žlutá) barviva
leukoplasty - bez barviva, ukládají se zde zásobní látky
vakuola
pouze u rostlinné buňky, měchýřek obalený membránou – tonoplast, obsahuje roztoky látek (zásobní, enzymy, produkty metabolismu, odpadní) - buněčná šťáva, mladé buňky víc vakuol, ve stáří centrální vakuola, vyplňuje téměř celou buňku
TRANSPORT LÁTEK V BUŇCE
mezi hlavní mechanismy transportu patří:
pasivní transport = bez spotřeby energie, pouze po koncentračním spádu - látky transportovány z míst s vyšší do míst s nižší koncentrací
a) prostá difuze - fyzikální proces, pronikání látek z míst s vyšší koncentrací do míst s nižší koncentrací, v prostředí bez membrány
b) osmóza - jednostranná difuze molekul H2O přes semipermeabilní membránu, voda tak postupuje z méně koncentrovaného roztoku na jedné straně membrány do koncentrovanějšího, dokud se koncentrace nevyrovnají
c) usnadněná difúze - látky se vážou na přenašeče (speciální bílkovina zabudovaná do membrány), ten je dopraví do buňky, rychlost závisí na velikosti a elektrickém náboji částic
aktivní transport - probíhá za spotřeby energie (ve formě ATP), prostřednictvím bílkovinných přenašečů (pumpy), může probíhat i proti koncentračnímu spádu
endocytóza = pohlcování látek z okolí, membrána obalí pohlcovanou částici, vchlípí ji do buňky a
odškrtí se, měchýřek se v buňce rozpadá
a) pinocytóza - pohlcování tekutin
b) fagocytóza - pohlcování pevných částic
exocytóza – opak endocytózy, měchýřek vytvořený uvnitř buňky splyne s cytoplazmatickou membránou a jeho obsah (odpadní, škodlivé látky) je vyloučen do okolí
DĚLENÍ BUŇKY – buněčný cyklus
- rozložen do několika fází, každá následující fáze nastává až po ukončení přecházející
fáze G1 - zpravidla nejdelší; buňka roste a syntetizuje bílkoviny, nukleotidy atd., kontrolní bod buněčného dělení
fáze S (syntetická), replikace DNA; zdvojení chromatid
fáze G2 - poměrně krátká; zdvojování organel, kontrolní bod, je-li buňka schopná dělení
fáze M - dělení
interfáze
Buněčné dělení:
MITÓZA – výsledkem dvě diploidní buňky s jednochromatidovými chromozomy, totožné s mateřskou b.