17. Vznik mnohobunecnosti

1. Typy života na zemi

1. nebuněčnost

• kam patří viry, viroidy a podobné soustavy, které vykazují charakteristiky života pouze společně s nějakým buněčným organismem

1. jednobuněčnost

• všechny životní děje zajišťuje jediná buňka a její organely

• buňky jsou zcela samostatní nebo se shlukují do kolonií (cenobium = všechny buňky v kolonii jsou stejného stáří) – např. váleč koulivý

• jednobuněčnost je evolučním předstupem mnohobuněčnosti:

1. těla prvoků i mnohobuněčných živočichů jsou tvořena stejnými chemickými prvky

2. při pohlavním rozmnožováním je na počátku ontogeneze každého mnohobuněčného organismu jediná buňka - zygota

1. mnohobuněčnost

• tělo organismu je tvořeno mnoha buňkami (od několika desítek po desítky bilionů)

• dochází k tvarové a funkční diferenciaci buněk

• buňka tkáně orgány orgánové soustavy organismus

1. Vznik mnohobuněčnosti

• fáze vzniku mnohobuněčnosti (ontogeneze):

1. embryogeneze

1. rýhování zárodku zygoty – zygota se rýhuje (opakované mitózy) a vznikne morula

2. blastogeneze – z moruly vznikne blastula (u savců blastocysta) vyplněná blastocelem vznik blastuly vycestováním buněk ze středu na okraj seřadí se do jedné vrstvy = zárodečný list

3. gastrulace – uspořádání buněk do dvou vrstev tvoří se zárodečné listy (2-3): ektoderm (vnější) a entoderm (vnitřní)

4. neurulace – na konci stádia gastruly se u obratlovců zakládá struna hřbetní a následně z ektodermu nervová trubice hovoříme o stádiu neuruly - zde končí fáze embryogeneze a začíná organogeneze

1. organogeneze – v této fázi vývoje se postupně vytvářejí jednotlivé orgány a orgánové soustavy z jednotlivých zárodečných listů:

z ektodermu:

1. nervový systém (proces neurulace)

2. epidermis kůže a kožní deriváty (kožní žlázy)

3. smyslové orgány – v epidermis

4. zubní sklovina

5. epitel ústní dutiny a rekta, epitel epifýzy a hypofýzy

6. dřeň nadledvin

z mezodermu:

1. kosterní a svalová soustava

2. oběhový a lymfatický systém

3. vylučovací soustava

4. rozmnožovací soustava (s výjimkou zárodků buňky, které vznikají již během rýhování)

5. škára, kůra nadledvin

z entodermu:

1. výstelka trávicí trubice (s výjimkou úst a rekta)

2. výstelka dýchacích orgánů

3. játra, slinivka

4. štítná žláza a příštítná tělíska

1. Teorie vzniku mnohobuněčnosti

1. invaginační teorie

• autor: Ernst Haeckel – zoolog na univerzitě v Jeně

• rýhování – ve stádiu blastuly dojde k vchlípení části stěny dovnitř (=invaginace) – vznik dvouvrstevného organismu (stádium gastruly)

• vnější obal = ektoderm; vnitřní obal = entoderm; vnitřní dutina = prvostřevo (archenteron); otvor do prvostřeva = prvoústa (blastoporus)

1. imigrační teorie

• autor: Ilja Mečnikov – ruský vědec, který žil a pracoval v Paříži

• rýhovaní – blastula – vycestování fagocytujících buněk do nitra kolonie – následuje jejich pomnožení a uspořádání do plochy (gastrula)

• hypotetického předka nazval parenchynela (fagocytela)