22. Tělní tekutiny člověka

reakcí, na jejímž konci je přeměna rozpustné bílkoviny fibrinogenu (obsažen v plazmě) na
nerozpustný vláknitý fibrin. Ten vytvoří vláknitou síť, do níž se zachytávají všechna krevní
tělíska, až vznikne pevná sraženina (trombus), která zcela ucpe poraněnou cévu.
V průběhu srážecích reakcí postupně vznikají látky (tzv. koagulační faktory), které fungují
jako katalyzátory, jež spustí další reakci. Důležitým faktorem při srážení krve je přítomnost
vápníku. Důležitým výsledkem reakcí je enzym trombokináza, který katalyzuje přeměnu
neaktivního protrombinu na aktivní enzym trombin. Trombin funguje jako konečný
katalyzátor, který vyvolá přeměnu rozpustného plazmatické bílkoviny fibrionogenu na
vláknitý a nerozpustný fibrin.
Srážení krve lze zpomalit nebo úplně zastavit blokováním některého z faktorů, nejčastěji
odstraněním vápníku (přidáním látek, které na sebe vápník navážou). Tímto způsobem je
krev upravována například před vyšetřením sedimentace nebo při uchování v podobě
krevních konzerv.

• Ztráty krve: do 10 % (0,5 l) – neškodné (lze nahradit z dočasných zásob ve slezině), 20 % (1 l) –

vážnější poškození orgánů, 40 % (2 l) – rozsáhlý šok → smrt

Leukocyty = bílé krvinky

• Tvorba: v kostní dřeni nebo v mízních uzlinách
• Životnost: řádově měsíce až roky
• Velikost: cca 0,007 až 0,020 mm (tj. v porovnání s erytrocyty stejné až dvojnásobné)
• Počet: přibližně 4 až 10 tisíc/mm3 (tj. řádově 1000× méně než erytrocytů)
• Funkce: imunita – nespecifická, specifická

Nespecifická imunita
• Zajišťují zajišťují granulocyty a monocyty (ty se mohou usazovat v tkáních jako tzv. makrofágy)
• U zdravého jedince tvoří cca 2/3 leukocytů
• Likvidují cizorodé částice (bakterie, virové částice ap.) pomocí fagocytózy
• Tvoří „první linii“ obrany, účinkují okamžitě po napadení organismu
• Hnis = vyloučení naplněných fagocytujících leukocytů z těla ven

Specifická imunita
• Zajišťují lymfocyty
• U zdravého jedince tvoří cca 1/3 leukocytů
• Reagují jen na konkrétní antigeny = specifické cizorodé „znaky“ (chemické látky)
• Po napadení organismu se teprve postupně vytvářejí (tvorba trvá řádově dny až týdny)
• První z nich vznikají v kostní dřeni, poté se množí i v mízních (lymfatických) uzlinách




T-lymfocyty
• Reagují na buňky označené konkrétními protilátkami – přichytí se k nim a ničí je pomocí

cytotoxických látek

• Likvidují nejen cizí buňky (bakterie, plísně..), ale také vlastní nežádoucí buňky (nádorové..)

B-lymfocyty

• Vytvářejí protilátky (=bílkoviny, tzv. imunoglobuliny)
• Protilátky se přichytávají na cizorodné částice s antigeny, a tím je:

o shlukují do větších celků (ty jsou snáze fagocytovány)
o zneškodní (zabrání množení, toxickému působení…)
o „označkují“ pro fagocytující leukocyty i pro T-lymfocyty