3. Histologie - rostlinna pletiva

kolenchym - tvořen pravidelnými buňkami bez mezibuněčných prostor, které ale mají částečně ztloustlé stěny nejčastěji v rozích buněk (rohový parenchym); většinou se vyskytuje v mladých, rostoucích orgánech - např. v řapících listů

sklerenchym = nejrozšířenější zpevňovací pletivo; buněčné stěny jsou vždy silně ztloustlé; buňky obvykle nemají živý obsah - brzy odumírají a vyplňují se vzduchem; např. sklerenchymatická vlákna lnu

pletiva dělivá = pletiva meristematická = meristémy - umožňují růst rostlin; zachovávají si trvale či dočasně schopnost dělení buněk; buňky jsou malé, tenkostěnné a těsně k sobě přiléhají; buňky mají velké jádro, hodně cytoplazmy a vysokou intenzitu látkové přeměny; rozlišujeme:

• protomeristémy = původní dělivé pletivo; tvoří ho jedna nebo několik buněk

• primární meristémy - vznikají z protomeristému; vyskytují se ve vegetačních vrcholech kořenů a stonků a v růstových zónách listu

• sekundární meristémy - vznikají obnovením dělivé funkce trvalých pletiv; nejdůležitější jsou:

  • kambium - jeho činností vznikají druhotná vodivá pletiva druhotné dřevo a lýko

  • felogén - jeho činností vzniká druhotná kůra = periderm = borka - na její vnější vrstvě se nachází pletivo korkové (felém) a na vnitřní zelená kůra (feloderm)

pletiva krycí - pokrývají povrch rostlinných orgánů; chrání rostlinu proti nepříznivým vlivům z vnějšího prostředí a zprostředkovávají výměnu látek mezi rostlinou a vnějším prostředím; systém pletiv krycích:

• pokožka = prvotní krycí pletivo; většinou tvořeno jedinou vrstvou k sobě přiléhajících buněk bez chloroplastů

  • pokožka nadzemích orgánů = epidermis - na povrchu je kutikula, jejíž tloušťka je závislá na druhu rostliny; kutikula chrání rostlinu a snižuje ztráty vody výparem

  • pokožka kořene = rhizodermis

• chlupy = trichomy - u většiny rostlin vyrůstají z jediné pokožkové buňky; mohou být jednobuněčné nebo mnohobuněčné; mají rozmanitý tvar, délku a hustotu; rozlišujeme trichomy:

  • krycí - doplňují ochrannou funkci pokožky, snižují riziko přehřátí rostlinných orgánů a umožňují rozšiřování semen a plodů; nejjednodušším typem jsou papily, které dodávají korunním lístkům některých rostlin charakteristický sametový vzhled

  • žláznaté - slouží k vyměšování některých látek - např. éterických olejů/silic (máta)

  • žahavé - po odlomení jejich koncové části dojde k uvolnění pálivé tekutiny - např. kopřiva

• ostny - vznikají ze skupiny pokožkových buněk, do kterých nevstupují cévní svazky lze je proto snadno odlomit; ostny mají např. ostružiník a angrešt

• korek = druhotné krycí pletivo; tvoří se u většiny zdřevnatělých stonků nahrazuje pokožku, která se při ztloustnutí stonku trhá; vzniká činností druhotného meristému felogénu; je tvořen odumřelými buňkami se ztloustnutými buněčnými stěnami, které nepropouštějí vodu ani plyny; je tepelným a mechanickým izolátorem a chrání rostlinu před infekcí; u některých dřevin vnější vrstvy korku praskají, odlupují se a vytvářejí borku