4. Vegetativni organy rostlin

zabezpečují život jedince výživa, růst a výměna látek s prostředím

patří sem kořen, stonek a list

KOŘEN

zpravidla podzemní orgán, který nikdy nenese listy a pupeny; nemá kutikulu ani průduchy

funkce: nasávací, vodivá, mechanická, zásobní

je heterotrofní = nemá fotosyntetická barviva

upevňuje rostlinu v substrátu a slouží k příjmu vody a v ní rozpuštěných minerálních látek

je soubor všech kořenů rostliny, který upevňuje rostlinu v půdě

rozlišujeme:

• allorhizie - kořenový systém tvořený hlavním kořenem a kořeny postranními; typický pro rostliny dvouděložné a většinu rostlin nahosemenných

• homorhizie - kořenový systém, kde hlavní kořen zaniká a jeho funkci přejímají kořeny adventivní (náhradní) vzniká kořenová soustava tvořená stejně tlustými kořeny; typický pro jednoděložné rostliny

absorpční zóna - přijímá vodné roztoky z půdy; tvoří se zde kořenové vlásky, které zvětšují absorpční schopnost kořene

prodlužovací zóna - oblast intenzivního růstů kořene

dělivá zóna - koncová část kořene s primárním meristémem chráněným kořenovou čepičkou, která usnadňuje vnikání kořene do půdy

vyplývá z jeho hlavních funkcí vyživovací a upevňovací

na podélném řezu koncovou částí kořene vidíme pokožku (rhizosermis), která je tvořena krycím pletivem

pod pokožkou je pruh primární kůry (cortex), která vyplňuje prostor mezi pokožkou a cévními svazky; je tvořena živými buňkami základního pletiva a složená ze tří vrstev:

• exodermis = vnější vrstva - jednovrstvená

• mezodermis = střední vrstva - parenchym s mezibuněčnými prostory

• endodermis = vnitřní vrstva - stěny buněk jsou charakteristicky ztloustlé odděluje primární kůru od středního válce

pod endodermis se nachází prekambium (pericykl), což je vrstva buněk, které si zachovávají dělící schopnost; zakládají se zde adventivní kořeny

uvnitř středního válce najdeme cévní svazek; činností kambia druhotně ztloustne původní radiální cévní svazek se mění na kolaterální a prvotní kůra je nahrazena druhotnou kůrou (peridermem)

uvnitř mezi cévními svazky najdeme dřeň

na povrchu můžou být kořenové vlásky

nitkovitý kořen = vláskovitý kořen - tenký a dlouhý - např. u klíčících rostlin

válcovitý kořen - po celé délce je přibližně stejně tlustý - např. křen, lékořice

vřetenovitý kořen - protáhlý, postupně se zužuje - např. mrkev, petržel, většina stromů

řepovitý kořen - krátký a dole náhle zúžený - např. řepa

sací kořeny = kořenové vlášení - uzpůsobené k přijímání živin rozpuštěných ve vodě

zásobní kořeny - hromadí zásobní látky - paří sem kořenové hlízy (např. vstavač) nebo bulvy (např. celer)

kořeny cizopasníků a poloparazitů - tvoří haustoria, která jsou schopná vysávat živiny přímo z dřevních částí hostitelské rostliny - např. kokotice, jmelí

vzdušné kořeny - umožňují přijímat vzdušnou vlhkost a často obsahují chlorofyl vyživovací funkce; běžné u tropických rostlin - např. monstera

příčepivé kořeny - mají přichycovací funkci- např. břečťan