CHLAZENI

Při návrhu nuceného chlazení je nutné znát pracovní charakteristiky ventilátoru, vliv odporu žeber pro proudění
a další údaje. Proto se obvykle používají typové chladicí jednotky od specializovaných firem.

Nucené chlazení

U přirozeného chlazení se předpokládá, že vzduch, který se ve styku s chladičem ohřívá, stoupá vzhůru, vzniká
přirozené proudění, kterým je teplo z chladiče odváděno. Při nuceném chlazení je proudění vnuceno
ventilátorem. S rychlostí vzduchu se zvyšuje odváděné teplo z chladiče a jeho tepelný odpor se tím sníží.
Katalogy uvádějí grafy této závislosti. Protože jde o experimentálně stanovené vztahy, připouštějí různí řešitelé
jiná zjednodušení a křivky se do určité míry liší. Jako hrubé pravidlo můžeme uvést: při rychlosti 1,5 m/s se
tepelný odpor sníží na polovinu, při 3 m/s asi na třetinu, při 6 m/s na pětinu a dále se prakticky nemění.

Množství vzduchu, potřebné pro chlazení lze odvodit z měrného tepla vzduchu. Měrné teplo plynů se udává pro
grammolekulu (mol) plynu. Za normálních podmínek (tlak, teplota) můžeme pro přibližné výpočty můžeme brát
jako přibližnou hodnotu měrného tepla 1 J/l.K. Pak můžeme např. odhadnout, že pro odvedení ztrátového
výkonu 1 kW musíme zařízením prohánět 40 l/s a rozdíl teploty vstupního a výstupního vzduchu bude pak 25

°C.

Ve větších nadmořských výškách je vzduch řidší a účinnost chlazení klesá. Proto bývá v technických
podmínkách zařízení uvedena přípustná nadmořská výška.

Čistě nucené chlazení.

Aby byla zajištěna stejná rychlost proudění kolem žeber chladiče po celém
jejich povrchu, umisťují se chladicí profily do chladicích kanálů, kterými
ventilátor prohání vzduch potřebnou rychlostí. Je jasné, že při zastavení
ventilátoru by prudce stoupla teplota chladiče a došlo by ke zničení drahých
součástek nebo i celého zařízení. Funkce ventilátoru musí být proto hlídána
a při zastavení se zařízení vypne. V průmyslových aplikacích jsou tyto
hlídací obvody pravidlem. Ve spotřební elektronice (počítače) se spoléhá na
spolehlivost ventilátoru.