CHLAZENI

Skutečné pracovní podmínky je možné ověřit měřením. Je ovšem nutné, aby umístění snímače teploty
neovlivnilo měření. Protože postup pro měření tepelného odporu není normalizován, mohou se naměřené
hodnoty lišit od katalogových údajů

Tepelná kapacita pouzdra (Cϑc)

Uplatní se jen u velkých pouzder a při malé hmotě chladiče. Lze s ní také uvažovat při použití součástek bez
chladiče. Projeví se také při měření na průběhu křivky oteplování.

Tepelná kapacita chladiče (Cϑs)

Chladič je vyroben z materiálu, který má schopnost akumulovat teplo. Tato skutečnost má dva důsledky:

1.

Při návrhu zařízení s trvalým zatížením a při měření tepelného odporu je třeba brát v úvahu, že teplota
stoupá podle exponenciální křivky. Proto je nutné volit dostatečně dlouhou dobu měření, aby hodnoty byly
určeny po spolehlivém dosažení ustáleného stavu.

2.

Tuto skutečnosti lze využít u zařízení, které není zatěžováno nepřetržitě plným výkonem. Při plném
zatížení teplota postupně stoupá, než ale teplota chladiče vystoupí na ustálenou hodnotu, zatížení klesne.
Při známém způsobu zatěžování pak není nutné provádět návrh pro ustálený stav, chladič vychází menší.

Při uvažování tepelných kapacit můžeme obvod řešit podle následujících rozšířeného schematu:

Obvod můžeme řešit známými metodami pro řešení elektrických obvodů. Když zanedbáme tepelnou kapacitu
pouzdra, dostaneme prostý integrační článek. Protože v našem obvodu funguje zdroj výkonu P jako zdroj proudu
v elektrickém obvodu, bude časovou konstantu určovat jen tepelná kapacita chladiče a jeho tepelný odpor. Tyto
znalosti můžeme využít při vyhodnocení oteplovací křivky a při návrhu chladiče pro přerušované zatížení.

Při známém tepelném odporu chladiče,  známé hmotnosti a materiálu lze snadno vypočítat časovou konstantu
oteplování.

Příklad:
Chladič z hliníkové slitiny váží 420 g. Při výkonu 18 W bylo dosaženo ustáleného oteplení 30

°C. Měrné teplo

hliníku je 895 J/kg.