7. VODÍK, KYSLÍK, VODA

2) Zásadotvorné oxidy jsou iontové oxidy a oxidy kovů s oxidačním číslem menším než 4. slučují se s vodou na hydroxidy. Je to například CaO.

3) Amfoterní oxidy jsou oxidy kovů s atomovou strukturou s menšími oxidačními čísly. Je to například ZnO.

Peroxid vodíku

Peroxid vodíku H2O2 je nejběžnější peroxosloučenina. Peroxid vodíku se chová jako velmi slabá kyselina. Proto 30% roztok se používá k bělení textilu a papíru v průmyslu. 3% roztok peroxidu vodíku se požívá jako desinfekční a bělící prostředek v domácnostech. Atomový kyslík je velice silné oxidační činidlo. Proto má peroxid vodíku obvykle oxidační účinky, ale v některých reakcích může mít peroxid vodíku i účinky redukční. Redukční účinky se projevují při jeho reakci se silnými oxidačními činidly, např. KMnO4, Cl2.

Voda

Voda je nejdůležitější a nejrozšířenější sloučeninou vodíku na Zemi a je univerzálním rozpouštědlem pro polární látky.

Molekula vody je lomená (hybridizace sp3) a vazby P-H jsou silně polární. Polarita vazby a prostorové uspořádání způsobuje, že molekuly vody jsou polární.

Voda má vysoký bod tání a varu. Je to bezbarvá kapalina bez chuti a zápachu. Je to polární rozpouštědlo.

Voda tvoří 50-95% hmotnosti živých organismů, obsah vody v lidském těle je 50-70%. Voda je pro život organismů nezbytná. V organizmech má funkci transportní a termoregulační. Důležitou funkci má také při biochemických reakcích.

Voda v přírodě není úplně čistá, může obsahovat různé rozpuštěné látky. Přítomnost rozpustných vápenatých a hořečnatých solí způsobuje tvrdost vody. Tvrdá voda je nevhodná k praní i k použití v průmyslu.

Přechodná tvrdost je způsobena hydrouhličitany (vápenatým a hořečnatým) a lze ji odstranit povařením.

Trvalou tvrdost způsobuje hlavně síran vápenatý a hořečnatý (CaSo4 a MgSO4). Můžeme ji odstranit přidáním soli.