01_září

Lucky – Pozzův sluha (otrok), nechá si kruté zacházení líbit – nemá vlastní rozum, k cizím lidem se chová špatně, ve druhém dějství je němý

Chlapec – velmi plachý, pracuje u pana Godota a v obou dějstvích přichází, aby tulákům oznámil, že dnes Godot nepřijde, pase kozy a má bratr (ten pase ovce a Godot ho bije), jeho role dementuje deus ex machina

V) Kompozice knihy

Doba a místo: neurčený čas, venkovská cesta, jedinou dekorací je strom

Jedná se o absurdní drama (viz níže). Hra se na první pohled jeví, jako naprosto nesmyslná a nudná. Je v ní však skryto velké množství existenciálních a filozofických myšlenek a otázek, které zůstávají nezodpovězeny a nutí čtenáře / diváka, aby se ptal sám sebe, jako to vidí on sám.

Čekání na Godota se řadí mezi jednoaktové hry, jejíž kompozici je možné znázornit kruhem – děj nepostupuje od zápletky k rozuzlení, ale neustále sledujeme tytéž opakující se situace a proměny chování postav v nich. K této analýze využívá autor „hluchých monologů“ – postavy vedou dialogy, ale obsahově se v nich míjejí, každý mluví o tom svém a navzájem se přerušují. Z těchto slovních a myšlenkových srážek velmi často vycházejí závažné podtexty. Pro vnímání čtenáře je text velice náročný, protože nemá vizuální dojem stejně jako divák v divadle.

Jazyk je převážně spisovný, ale objevují se i nespisovné výrazy a vulgarismy (Pozzo k Luckymu). Účelem není si nic sdělit, ale jen zabít čas. Často se objevuje hra se slovy – opakování a zrcadlení slov a gest druhého.

Celá hra je naplněna tragickou bezútěšností, která je prokládána groteskními scénami (padání kalhot, obouvání a zouvání bot,…).

Symboly

• Godot (z anglického god – Bůh) - symbolizuje čekání na smíření a vykoupení

• buřinka – symbolizuje paralelu života tuláků s cirkusovými klauny, jejichž údělem je také vyplnit čas na jevišti

• jména (francouzské, italské, slovanské, anglické) = symbolizují, že lidské utrpení je univerzální, nezáleží na původu a národnosti člověka

Absurdní drama (théâtre de l´absurde):

Jedná se o směr avantgardního divadla projevujícího se nejvíce v 50. letech minulého století. Vzniklo jako reakce na situaci po světových válkách. Hlavním tématem je absurdní postavení člověka, absurdita společenských jevů a světa kolem nás. Odmítá klasické žánry. Zobrazuje skutečnost jako nesmyslnou. Hlavní postavou je člověk ohrožený mechanismy moderní civilizace, kterou sám vytvořil. Autor vyjadřuje jeho pocity bezmoci, odcizení, osamění a ztrátu schopnosti dorozumění s ostatními lidmi. Absurdní dramata nemají souvislý děj, charakteristika postavy je opomíjena a jazyk je deformován a devalvován – ztrácí svoji dorozumívací funkci. Je popírána původní podstata dramatu, které je vystavěno na dialogu. V absurdním dramatu se objevuje tzv. antidialog. Postavy se navzájem neposlouchají, každý si mluví o tom svém. Rozhovory nemají žádnou sdělnou funkci (lidé mluví, aby mluvili, ne proto, aby si něco sdělili). Často se objevují groteskní prvky a černý humor. Hry bývají laděny tragicky nebo tragikomicky.