01_září

Mezi nejvýznamnější představitele absolutního dramatu patří: Samuel Beckett, Arthur Adamov, Eugene Ionesco, Jean Genet a Václava Havel a další.

VI) Okomentovaný citát

Estragon se vrátí do středu scény, zády k divákům. Zacloní si rukou oči, hledí do dálky.

ESTRAGON: Hotový ráj na zemi. Otočí se, postoupí k rampě, čelem do publika. Psina k popukání. (Vladimírovi) Pojď pryč.

VLADIMÍR: Nemůžeme.

ESTRAGON: Proč?

VLADIMÍR: Čekáme na Godota.

ESTRAGON: Máš pravdu. (Pauza) Jseš si jistej, že je to tady?

VLADIMÍR: Co?

ESTRAGON: Že máme čekat.

VLADIMÍR: Řekl u stromu. Dívají se na strom. Vidíš nějakej jinej?

ESTRAGON: Co je to?

VLADIMÍR: Vypadá to jako vrba.

ESTRAGON: Kde má listy?

VLADIMÍR: Asi je uschlá.

ESTRAGON: A je po smutku.

VLADIMÍR: Ledaže by nebyla sezóna.

ESTRAGON: Vypadá zakrsle.

VLADIMÍR: Skoro jako keř.

ESTRAGON: Jako zákrsek.

VLADIMÍR: Jako k ... (Vzpamatuje se) Oč ti kráčí? Chceš mi namluvit, že čekáme na špatným místě?

ESTRAGON: Měl by tu být.

VLADIMÍR: Neřekl najisto, že přijde. Nic nesliboval.

ESTRAGON: A když nepřijde?

VLADIMÍR: Vrátíme se zítra.

ESTRAGON: A pozítří.

VLADIMÍR: Možná.

ESTRAGON: A tak dál, furt pryč.

Tento úryvek je téměř ze začátku prvního dějství. Estragon chce místo opustit a odejít někam jinam, Vladimír ho, ale upozorňuje, že musí zůstat a čekat na Godota. Zjišťují, že nevědí, kde přesně mají čekat a zda opravdu Godot přijde. Aby jim čas rychleji utíkal baví se o naprosto zbytečné věci (smuteční vrba a její vzhled). Na závěr se opět vrací k tématu čekaní a shodnou se na tom, že budou čekat, dokud Godot nepřijde.

VII) Závěr

Původně se mi moc do čtení této knihy nechtělo (myslela jsem, že mě nebude bavit a také se mi divadelní hry čtou špatně), nakonec jsem však byla překvapená a knížka se mi líbila. Bavilo mě si představovat kdo nebo co je vlastně Godot. Nakonec jsem dospěla k názoru, že to bude Bůh. Po dočtení celé knížky jsem si ze zajímavosti našla ještě další možné významy této „postavy“ (uvedla jsem je do svého zápisku) a všechny mi připadaly velice pravděpodobné. Líbí se mi, když si každý čtenář může vysvětlit knížku trochu jinak.

DOPLNĚK

Mám jen jednu otázku - v absurdním dramatu by měl být cyklický děj. Ale zdá se, že se strom proměnil (znamená to něco?) - a trochu se proměnil vztah mezi některými vedlejšími postavami (proč?)

Strom: Strom byl v prvním dějství bez listů, ve druhém dějství odehrávajícím se následující den ve stejnou dobu na stejném místě, už listy má. Tento jev symbolizuje, že čas stále ubíhá, i když všechno ostatní se stále opakuje.

Vztah vedlejších postav: V prvním dějství je Lucky Pozzův otrok (Lucky je k němu přivázán smyčkou - materiální vztah). Ve druhém dějství se Lucky objevuje hluchý a Pozzo slepý, tím pádem se jejich role vyměnila. Pozzo sice stále vede Luckyho na provaze, ale ve skutečnosti je Pozzo řízen Luckym.