Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




01_září

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (181,6 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

Alena Tylšová Gymnázium Na Zatlance 2019/2020 3.V Září 2020 Čtenářský deník č. 1 - Čekání na Godota Alena Tylšová Gymnázium Na Zatlance 2019/2020 4.V I) Bibliografické údaje Název:Čekání na Godota Autor: Samuel Beckett Vydavatel: nakladatelství Artur Vydání: 1. vydání Verze: knižní verze II) Základní informace o autorovi Samuel Beckett se narodil 13. dubna 1906 do irské protestantské buržoazní rodiny (část jeho předků byli i francouzští hugenoti, kteří nalezli útočiště v Irsku). Rodina žila ve Foxrocku, poblíž Dublinu. Studoval na prestižních školách v Dublinu a na Trinity College (studium práv, francouzštiny a italštiny). Rok pracoval jako učitel v Belfastu a poté odjel přednášet angličtinu do Francie (působil i na Sorbonně). Roku 1930 se vrátil do Irska, chvíli učil francouzštinu, ale poté se začal věnovat výlučně spisovatelské činnosti. Roku 1930 vydal svoji první básnickou sbírku Děvkoskop, následovala sbírka esejí Proust a román Víc píchanců než kopanců, ale ani jedna z těchto knih nesklidila velký úspěch. Ve třicátých letech žil Beckett v Londýně (rok v psychiatrické léčebně – deprese), kde poznal svoji budoucí ženu Suzanne Dechevaux-Dumesnilovou (svatba 1961). Roku 1938 napsal román Murphy a opět se přestěhoval do Francie. Během druhé světové války se angažoval ve francouzském hnutí odporu (protifašistický odboj). Po válce se usadil v Paříži a napsal své největší prozaické dílo – trilogii Molly, Malone umírá a Nepojmenovatelný. Tyto knihy už psal ve francouzštině – tvrdí, že se mu v tomto jazyce tvoří mnohem lépe. Celosvětovou proslulost přineslo Becekttovi absurdní drama Čekání na Godota. Poté napsal ještě několik divadelních her. V šedesátých letech psal i pro rozhlas a televizi. Roku 1969 byla Beckettovi udělena Nobelova cena. On z toho však moc nadšený nebyl a označil to za katastrofu (stal se velice populárním a „obtěžovali“ ho povinnosti s tím spojené). V sedmdesátých letech se vrátil ke psaní básní. V díle Katastrofa se zabývá tématem výslechu disidentů a bylo napsáno speciálně pro Václava Havla. Roku 1989 zemřela Suzanne, což Becketta velice ranilo. Zemřel jen krátce po ní 22. prosinec téhož roku na dýchací potíže. Oba dva jsou pochováni na hřbitově Montparnasse. II) Děj Drama je tvořeno pouze dvěma dějstvími, která si jsou takřka podobná. Obě dějství se odehrávají na venkovské cestě a jedinou dekorací je strom. Na této cestě se setkávají dva tuláci – Estragon a Vladimír a vedou velice chaotický dialog. Jedinou věcí, která z jejich rozhovoru vyplývá je to, že čekají na pana Godota, který jim má sdělit nějakou důležitou zprávu (tato zpráva by pravděpodobně měla změnit jejich životní osudy). O Godotově příchodu však nemají žádné bližší informace (nejsou si jisti místem ani časem setkání). Rozhovor tuláků je přerušen příchodem pana Pozza a jeho sluhy Luckyho, který je jako otrok veden na provaze. Pozzo na první pohled působí jako člověk na úrovni, ale Luckyho doslova týrá (nezdá se, že by mu to vadilo). Plní jednotlivé příkazy, ale jinak je vůči světu víceméně apatický a v každé volné chvíli upadá do spánku. Ožívá pouze ve chvíli, kdy mu Vladimír na hlavu nasadí klobouk a chce po něm spolu s ostatními, aby myslel. V ten okamžik se Lucky velmi rozohní a začne ze sebe chrlit obrovské množství informací, které však bohužel v celkovém kontextu nedávají smysl. Nakonec je násilím umlčen a spolu s Pozzem se vydává na další cestu. Pozzo tvrdí, že vede Luckyho na trh, aby ho prodal. Lucky se rozpláče. Estragon mu chce otřít slzy, ale sluha ho kopne. Na scéně se objevuje malý chlapec, který oznamuje, že dnes pan Godot nepřijde, ale zítra určitě ano. Dále s tuláky mluví o svém bratru – Godot je na něj zlý. Před odchodem je jinoch požádán Vladimírem, aby Godotovi vyřídil, že je viděl. Chlapec odchází. Estrgon lituje, že nemá provaz na oběšení a ptá se Vladimíra, jak dlouho se znají. Vladimír neví. Chtějí odejít, ale nepohnou se, tím končí první dějství. Jak jsem již zmínila, druhé dějství je obdobou prvního. Ráno se oba tuláci opět sejdou na stejném místě, ačkoliv ho zcela nepoznávají. Opět čekají na Godota. Čas si krátí podobně nesmyslným rozhovorem jako předešlý den, tentokrát se o poznání více nudí a chtějí odejít. Opět přijde pan Pozzo se svým sluhou. Na rozdíl od předešlého dne je jejich situace velice odlišná – jsou závislí jeden na druhém (Pozzo oslepl a Lucky oněměl). Pozzo upadne a žádá tuláky o pomoc. Ti přemýšlejí, že mu nepomůžou, protože se bojí útoky Luckyho. Poté Vladimír začne Pozza mlátit, protože chce, aby ztichl. Nakonec mu pomohou vstát, Pozzo ale hned padá, a tak ho podpírají. Pozzo vypráví, že se jednoho dne probudil slepý. Tulákům to připadá divné, když byl včera ještě vidoucí. Pozzo vysvětluje, že neví, kdy to bylo, protože nevidí na věci ukazující čas. Navíc si Pozzo nevzpomíná, že by kdy Vladimíra a Estragona viděl. Po neúspěšných pokusech připomenutí včerejšího dne Pozzo a Lucky odchází. Opět se objevuje chlapec oznamující, že pan Godot dnes nepřijde. Ačkoliv ho Vladimír poznává, chlapec tvrdí, že je nikdy neviděl a nikdy na tomto místě nebyl. Vladimír mu opět klade na srdce, ať Godotovi vyřídí, že oba tuláky viděl a ať následující den, neříká, že je na tomto místě poprvé. Chlapec náhle zmizí. Estragon a Vladimír se tedy shodnou, že přijdou opět zítra. Opět si pohrávají s myšlenkou sebevraždy, nemají provaz a Estragonův pásek je moc krátký. Chtějí odejít, ale ani se nehnou. Konec druhého dějství. IV) Charakterizace postav Estragon (Gogo), Vladimír (Didi) – tuláci, mají jen jeden druhého (ani tím si nejsou jisti – stále se baví o tom, že se rozejdou), potloukají se po světě a čekají na „zásah vyšší moci“, který by měl změnit jejich životní osud (sami na to nemají dost síly – př. myšlenky na sebevraždu či rozchod nejsou nikdy uskutečněny), jejich jediným pevným bodem je čekání na Godota, kterého ale neznají (pravděpodobně by ho ani nepoznali), v knize představují zoufalé jedince unášené událostmi. Estragon působí slabě a bezmocně, potřebuje Vladimírovu ochranu.

Témata, do kterých materiál patří