01_září

I) Bibliografické údaje

Název: Čekání na Godota

Autor: Samuel Beckett

Vydavatel: nakladatelství Artur

Vydání: 1. vydání

Verze: knižní verze

II) Základní informace o autorovi

Samuel Beckett se narodil 13. dubna 1906 do irské protestantské buržoazní rodiny (část jeho předků byli i francouzští hugenoti, kteří nalezli útočiště v Irsku). Rodina žila ve Foxrocku, poblíž Dublinu. Studoval na prestižních školách v Dublinu a na Trinity College (studium práv, francouzštiny a italštiny). Rok pracoval jako učitel v Belfastu a poté odjel přednášet angličtinu do Francie (působil i na Sorbonně). Roku 1930 se vrátil do Irska, chvíli učil francouzštinu, ale poté se začal věnovat výlučně spisovatelské činnosti. Roku 1930 vydal svoji první básnickou sbírku Děvkoskop, následovala sbírka esejí Proust a román Víc píchanců než kopanců, ale ani jedna z těchto knih nesklidila velký úspěch. Ve třicátých letech žil Beckett v Londýně (rok v psychiatrické léčebně – deprese), kde poznal svoji budoucí ženu Suzanne Dechevaux-Dumesnilovou (svatba 1961). Roku 1938 napsal román Murphy a opět se přestěhoval do Francie. Během druhé světové války se angažoval ve francouzském hnutí odporu (protifašistický odboj). Po válce se usadil v Paříži a napsal své největší prozaické dílo – trilogii Molly, Malone umírá a Nepojmenovatelný. Tyto knihy už psal ve francouzštině – tvrdí, že se mu v tomto jazyce tvoří mnohem lépe. Celosvětovou proslulost přineslo Becekttovi absurdní drama Čekání na Godota. Poté napsal ještě několik divadelních her. V šedesátých letech psal i pro rozhlas a televizi. Roku 1969 byla Beckettovi udělena Nobelova cena. On z toho však moc nadšený nebyl a označil to za katastrofu (stal se velice populárním a „obtěžovali“ ho povinnosti s tím spojené). V sedmdesátých letech se vrátil ke psaní básní. V díle Katastrofa se zabývá tématem výslechu disidentů a bylo napsáno speciálně pro Václava Havla. Roku 1989 zemřela Suzanne, což Becketta velice ranilo. Zemřel jen krátce po ní 22. prosinec téhož roku na dýchací potíže. Oba dva jsou pochováni na hřbitově Montparnasse.

II) Děj

Drama je tvořeno pouze dvěma dějstvími, která si jsou takřka podobná. Obě dějství se odehrávají na venkovské cestě a jedinou dekorací je strom. Na této cestě se setkávají dva tuláci – Estragon a Vladimír a vedou velice chaotický dialog. Jedinou věcí, která z jejich rozhovoru vyplývá je to, že čekají na pana Godota, který jim má sdělit nějakou důležitou zprávu (tato zpráva by pravděpodobně měla změnit jejich životní osudy). O Godotově příchodu však nemají žádné bližší informace (nejsou si jisti místem ani časem setkání). Rozhovor tuláků je přerušen příchodem pana Pozza a jeho sluhy Luckyho, který je jako otrok veden na provaze. Pozzo na první pohled působí jako člověk na úrovni, ale Luckyho doslova týrá (nezdá se, že by mu to vadilo). Plní jednotlivé příkazy, ale jinak je vůči světu víceméně apatický a v každé volné chvíli upadá do spánku. Ožívá pouze ve chvíli, kdy mu Vladimír na hlavu nasadí klobouk a chce po něm spolu s ostatními, aby myslel. V ten okamžik se Lucky velmi rozohní a začne ze sebe chrlit obrovské množství informací, které však bohužel v celkovém kontextu nedávají smysl. Nakonec je násilím umlčen a spolu s Pozzem se vydává na další cestu. Pozzo tvrdí, že vede Luckyho na trh, aby ho prodal. Lucky se rozpláče. Estragon mu chce otřít slzy, ale sluha ho kopne. Na scéně se objevuje malý chlapec, který oznamuje, že dnes pan Godot nepřijde, ale zítra určitě ano. Dále s tuláky mluví o svém bratru – Godot je na něj zlý. Před odchodem je jinoch požádán Vladimírem, aby Godotovi vyřídil, že je viděl. Chlapec odchází. Estrgon lituje, že nemá provaz na oběšení a ptá se Vladimíra, jak dlouho se znají. Vladimír neví. Chtějí odejít, ale nepohnou se, tím končí první dějství.