13. Zkrocení zlé ženy - William Shakespeare

Lucentio – je syn bohatého pisanského šlechtice Vincentia z Pisy. Při příjezdu do Padovy se zamiluje do Bianci a přikáže svému věrnému sluhovi Traniovi (Lucentiova pravá ruka, nechá si od něj radit) aby vystupoval za něj a ucházel se také o ruku Bianci. Lucentio je chytrý a vzdělaný muž bláznivě zamilovaný do Bianci

Biondello – je druhý sluha Lucentia. Lucentio mu nakecá, že zabil v boji nějakého šlechtice a musí se teď skrývat, proto musí Traniovi dělat sluhu (zatímco on se bude ucházet o Biancu). Hortensio je také nápadník Bianci. Petruccio je jeho přítel a navede ho, aby se ucházel o Kateřinu. Petruccio s tím nemá problém, protože pro peníze by si vzal i starou bábu, přestože majetek má

Gremio je další nápadník Bianci

Jazyk - hovorová čeština, v tomto díle autor využívá svého typického typu verše, kterým je tzv. blankvers (nerýmovaný jambický verš o pěti stopách). Používá též repliky - výstupy, které jsou stylisticky výstižné. Vedle situační komiky (neočekávané jednání postav, jednání mimo normu) je humor postaven na komice jazykové. Autor střídá slovní hříčky (získat - zlískat), metafory (netoužíme po žahavce), ironii (jsi tak roztomilá broučku, že se obejdeme bez tebe), rčení a hlavně hojně užívá stylistických figur (jako jsou například opakování slov) a dále také expresivní (citově zabarvené Katuška, dětičky, Kateřinka) výrazy

Stručný obsah díla

Tato divadelní hra a komedie je rozdělena do tří dějových pásem, dalo by se říci tří her.

První je Předehra, kde je hlavní aktér vandrák a dráteník Christopher Sly, kterého v opilosti převléknou za šlechtice. Tento motiv má dlouhodobou tradici objevující se už například v arabských pohádkách Tisíc a jedna noc. Právě Předehra má v divadelní struktuře této hry zvláštní fuknci. Zkrocení zlé ženy je vlastně hra ve hře, kterou herci hrají na počest Christophera Slye.

Druhou hrou je příběh Lucentia a Bianky a třetí, jak naznačuje název komedie také nejdůležitější, je příběh Petruchia a Kateřiny. Předehra se odehrává v Anglii. V Padově žije bohatý kupec Baptista Minola, který má dvě krásné dcery Biancu a Kateřinu. Bianca je hodná a cudná, ale Kateřina je láteřivá semetrika, které se každý obává. Protože je Kateřina starší, Baptista se rozhodne nejdříve provdat ji a pak teprve Biancu. Jinak by mu Kateřina zůstala „na ocet“ a hlavně doma. Bianca má tři nápadníky (Grumia, Hortensia a Lucentia), ale o Kateřinu kvůli její povaze nikdo nestojí. Ve městě se objeví veronský šlechtic Petruccio, který se rozhodne s Kateřinou za tučné věno oženit a udělat z ní pokornou manželku, ač se to se ostatním jeví jako nemožné. Petruchio není Romeo a jeho způsob námluv je drsný, ale za chvíli je ruka v rukávu. Kateřina vlastně nemá na výběr. Hned po svatbě odjedou na jeho venkovké sídlo v Itálii. Petruchio udělá Kateřině ze života peklo, aby si uvědomila, že už překračuje meze. Kateřina nakonec pochopí, že se musí zklidnit a stává se poslušnou ženou. Jelikož už je starší dcera provdaná, může si ženicha vybrat i Bianca. Jeji nápadníci jsou vytrvalí. Lucentio se dokonce převlékne za Cambia, učitele filozofie a Hortensio za Litia, učitele hudby aby se mohli Biance dvořit. Nakonec zvítězí Lucentio a Hortensio si vezme jednu vdovu. Nyní přichází vrchol v podobě sázky, kdy se Petruccio vsadí s Lucenziem a Hortensiem, kdo z nich má poslušnější ženu. Každý z nich po sluhovi vzkáže své ženě že má přijít k němu. Jediná, která dojde je Kateřina, tím Baptista a ostatní vidí že Petruchio Katku zkrotil. Petruchio včetně výhry dostane navíc 20 000 zlatých od Baptisty za to, že z Katky udělal hodnou ženu. Podstatné je, že Kateřina v závěru hry mluví, že ji Petruchio nepřiměl (a zcela zřejmě ani nechtěl přimět) k pokornému mlčení. Kateřina sice mluví jiank než na začátku, ale má poslední slovo, které v němém úžasu vyslechnou nejen ostatní manželé, kteří právě prohráli sázku, ale i Petruchio sám.