15. SVATÝ XAVERIUS

SVATÝ XAVERIUS

1. Tematika

Toto dílo je romaneto neboli malý román, je to specifický literární žánr, jehož základem je důmyslně prokomponovaný fantastický a iracionální příběh, v němž mají nakonec jednotlivé epizody logickou návaznost a zapadají do postupného odhalování tajemné události. Tajemná událost je obvykle to, co na začátku vypadá jako nadpřirozený jev, ale ke konci je to vysvětleno vědeckým výkladem či domněnkou. Hlavní téma je tragický život laického badatele a motivy jsou chtíč (po pokladu), umění, přátelství a vytrvalost. Román je psán v ich-formě a autor zde vypráví o jeho seznámení s Xaveriem, který pátrá po skrytém znamení v balkově obraz sv. Xaverius, který by ho měl dovést k pokladu. K bádání volí důmyslnou matematicko-logickou metodu, která působí velmi věrohodně. Díky výzkumu zjistí jedno místo, kde by měl poklad být, ale místo toho najdou jen barevné kameny. Závěr zůstává nejasný a čtenář má možnost si spousty věcí domyslet. Dílo nese prvky autobiografičnosti (vypravěč, bezejmenná postava) a racionality (převažuje a vyhraje nad iracionalitou). V románu jsou dvě dějové linie- přítomná, která popisuje ubíhající příběh a retrospektivní, kde vypravěč Xaverius vypráví o své babičce a matce a vztahu s malířem Balkem- odtud pochází legenda o zašifrované mapě k pokladu ukryté v obraze. V díle se objevují filozofické, sociální a odborné úvahy (z oblasti výtvarného umění). V díle jsou propojeny prvky romantismu (temné prostředí, záhady), hororu (napínavé části) a fantazie (nadpřirozené jevy).

Hlavní postavou je Xaverius, zprvu neznámý člověk, kterého Arbes potká v chrámu sv. Mikuláše. Je to zapálený a trochu podivínský mladík, velmi tvrdohlavý a nezastavitelný. Jeho popis a příběh vypráví druhá bezejmenná postava, povoláním novinář. Vedlejšími postavy jsou babička Xaveria, matka a malíř Balko.

Prostředí příběhu jsou Praha, kde obě dvě postavy bydlí a jeskyně, kde je nalezen údajný poklad a Vídeň, kde jsou ke konci příběhu oba dva uvězněni v 1. polovině 19. století.

Dílo bylo vydáno roku 1873. Dílo je nazvané podle obrazu mučedníka sv. Xaveria umístěného v pražském kostele sv. Mikuláše.

2. Jazykové prostředky

Autor používá často dlouhé souvětí a epitetony, které napomáhají k bližšímu popisu děje. V celé knize se objevují také přímé řeči, která čtenáře více přiblíží do děje, stejně jako přirovnání) a metafory s metonymií. V textu můžeme najít archaismy, historismy a přechodníky. Jazyk autora je spisovný, jednoduchý a srozumitelný v napjatých okamžicích graduje.

3. Okolnosti vzniku díla

Jakub Arbes se nikdy zřetelně k žádné literární skupině nepřiřadil, ale občas bývá řazen mezi májovce, přestože byl věkově mladší a vstoupil do literatury později. Skupina Májovci byla skupina, která se koncem 50. let pokoušela oživit literaturu a na důkaz snahy vydala roku 1858 almanach Máj. Do této skupiny patřili ze starší generace K. J. Erben nebo B. Němcová, z mladší Karolína Světlá (kříž u potoka) nebo Adolf Heyduk (Cimbál a housle).