18. Oscar Wilde - Obraz Doriana Graye
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Literární druh – epika
Literární žánr – román avantgardního období
Téma a motiv:
Fantastický příběh s moralistním vyzněním; přeměnění lidské osobnosti, otázka morálky, osobní odpovědnosti, zkaženosti; důraz kladen na niterní vývoj hlavního hrdiny. Hlavní myšlenkou je, že krása není vždy to nejdůležitější.
Doba a místo děje:
Děj se odehrává v Londýně v 19. století.
Kompozice:
Chronologická kompozice. Kniha rozdělena do 20 nepojmenovaných kapitol. Součástí je předmluva, kde autor objasňuje svůj záměr a ospravedlňuje dekadentní tvorbu. Na konci knihy se nacházejí vysvětlivky cizích výrazů, jmen atd. Jsou zde drobné dějové odbočky, například vyprávění o rodině Sibyli a Dorianových opatrovnících.
Vypravěč:
Sám autor
Er-forma
Postavy:
Dorian Gray – pohledný, mladý aristokrat. Úžasně sličný s jemně vykrojenými nachovými rty, přímé modré oči, zvlněné zlaté vlasy. Měl v čisté tváři něco, co lidi káralo. Z nezkaženého a nezkušeného mladíka se Dorian stává necitelný požitkář, lhostejný k osudu ostatních lidí. A to vše pod vlivem lorda Henryho Wottona.
lord Henry Wotton – dekadentní aristokrat s pokřiveným názorem na svět. Ve společnosti je však oblíbenou hvězdou. Je to prapodivný člověk, který nikdy neřekne nic mravného, a přitom jak živ neudělá nic špatného. Jeho cynismus je jen póza. Vysoký, ladný, romantický, má obličej s olivovou pletí. Má hluboký. Jeho kouzlo je v nebezpečnosti.
Basil Hallward – umělec, malíř, který je okouzlen a zamilován do Doriana. Má drsný, mohutný obličej s černými vlasy jako uhel. Má intelektuální výraz, je nezávislý a je svým vlastním pánem. Miluje tajnůstkářství.
Sibyla Vaneová – herečka, do které se Dorian zamiloval a posléze se s ní zasnoubil. Je velmi naivní a plná romantických ideálů.
James Vane – bratr Sibyly, lehce neotesaný dobrodruh, námořník
Jazyk a styl:
Vyprávění je proloženo popisy přírody, interiérů a charakteristikami členů vyšší anglické společnosti, jež mají mnohdy ráz zesměšňující karikatury. Podobně jako v dramatech se zde Wilde projevil jako mistr v zobrazování dialogů – konverzační pasáže jsou protkány paradoxy, aforismy a duchaplnými sentencemi. Mnoho podnětných otázek a častá přímá řeč. Dílo je psáno v er-formě
V díle je používána spisovná čeština s hovorovými prvky (s gotickým nádechem), přirovnání, lehká ironie a nadsázka. Časté používání cizích (především francouzských) výrazů.
Rozvinutá souvětí, spousta přívlastků ( není důležitý děj jako takový, ale vývoj hlavního hrdiny – krása formy, ne obsahu).
aforismy – stručně vyjádřená, vtipná, nezřídka ironicky zbarvená originální myšlenka nebo soud, zakládající se obvykle na srovnání, protikladu nebo rozporu – satirický ráz
paradoxy – nečekaný, překvapující výrok, zdánlivě protismyslný a odporující běžným soudům pokládaným za správné