19.Odraz 1. světové války v literatuře

• pak se ale uchýlil do ústraní - až do své smrti pilně psal a diktoval Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války

Dílo: Za Haškova života vyšlo knižně jen málo věcí, většinou po časopisech a sešitech, hlavní práce posmrtně.

Začíná kratšími povídkami a humoreskami, už zde se začíná formovat ústřední typ jeho prózy – lidový chytrák, mazaný prosťáček, který se posmívá českému maloměšťákovi.

Črty, povídky a humoresky z cest - do knižního souboru sebráno později, čerpá z lidového vypravování a písní

Trampoty (utrpení) pana Tenkráta - humoresky, snaha pobavit

Politické a sociální dějiny Strany mírného pokroku v mezích zákona - kritika rakouského policejního aparátu, bere si na mušku frašku volebního boje, řečnickou demagogii, novinové fráze

Postava Švejka se objevuje už v povídkách před válkou (Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky) - zde je hl. postava dobrácky usměvavá, idiotsky naivní, je to vždy loajální, služebně horlivý český voják v rakouské uniformě - plnil rozkazy nadřízených do posledního puntíku, sloužil Rakousku „do roztrhání těla“.

• Až v příběhu Dobrý voják Švejk v zajetí (1917) - proměna Švejka v otevřeného kritika.

Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války

• Humoristický román

• Kritika knihu nejdřív zamítla, důvodem byly germanismy, nonsensy (nesmysly) a nemorálnost díla

• Stal se nejpřekládanější českou knihou a byl několikrát převeden do dramatické a filmové podoby

• Skládá se ze 4 dílů, ale 4. díl Hašek nedokončil (K. Vaněk se neúspěšně pokusil 4. díl dokončit )

• 1. díl popisuje Švejka v blázinci ve věznici

• 2. díl popisuje cestu k posádce poručíka Duby

• 3. – 4. díl popisuje boj na frontě, zajetí v Rusku a cestu domů

• Švejk byl moudrý hlupák, plní doslovně každý rozkaz a bojuje za císařpána do posledního dechu

• Švejk byl menší zavalitější postavy, měl směšný výraz.

• Všechny vydání knihy jsou ilustrovány Josefem Ladou

• Herecké role Švejka ztvárnili: Karel Noll, Rudolf Hrušinský, V. Vladyka, loutkový film – Jiří Trnka

• jazyk : živý, hovorový, má spád, jazyková improvizace, obecná čeština, pražština, vojenský slang, žargot, vulgární výrazy, zkomolená němčina

Hlavní postava :

• ne zcela jednoznačná, místy vystupuje Švejk jako „úředně uznaný blb“, jindy se za něj jen vydává, je otázka, zda je ulejvák a vychytralý filuta, nebo moudrý blázen - v této ambivalentnosti (=dvojakosti) tvůrčí tajemství románu

• neustálá aktivita (v jednání i v řeči)

• nic ho nevyvede z míry, v každé situaci je klidný, epicky rozvážný, má vždy poslední slovo (neovlivněn vnějšími okolnostmi)

• jako obyčejný voják je v nejnižším postavení, přesto má vrch nad svými nadřízenými (jeho loajálnost k Rak.-Uher.je rafinovaná, přivádí k šílenství nadřízené, Švejk nemá co ztratit, poslušný a současně neposlušný)